„Nikde není ani živáčka. Podívejte se sám. Tak je to tu víceméně pořád. Akorát tady stojí pár taxikářů,“ ukázal na jeden z monitorů strážník.

Za stolem má nespočet obrazovek přenášejících v přímém přenosu dění ve městě.

„Okolí vlakového nádraží je například zde,“ přiblížil jedním pohybem kameru na budovu vlakové stanice. "Báli jsme se, že bude třeba víc rušení nočního klidu, když lidé nemohou ven, ale byly to zbytečné obavy," prozradil ještě strážník.

Hlídka se do ulic na kontrolu vydá později. Krátce po deváté, kdy začíná platit vládou nařízený zákaz vycházení, totiž ještě pomáhali strážníci státní policii s identifikací zadrženého zloděje.

Během večera – do půlnoci – zastaví pouze dva „výtržníky“, kteří nedodržují vládní nařízení zákazu vycházení.

Do ulic jsem tedy po deváté hodině vyrazil sám. Na místech, kde to za normálních okolností hučí jako v úlu, nyní není ani noha.

Kluby, bary, diskotéka – vše prázdné. Ačkoliv otevírací doba jde mnohdy přes hranici půlnoci, nyní je tu tma. Na ulici potkávám jen jednu paní.

„Konečně domů a užít si alespoň zbytek soboty ve společnosti televize. Pracuji v obchodě. Sice končíme v osm, ale než vše zavřeme a než se dostanu domů, trvá to. Musím projít skrze město,“ odpovídá mi kolemjdoucí paní Hana, když jsem se jí zeptal, kam má po večerce namířeno.

„A už mě nezdržujte, běží mi v televizi pořad,“ usmívá se prodavačka a pospíchá k domovu.