Ve vesničce trvale žije jen něco málo přes třicet obyvatel. Oslavy si ale nic nezadaly s podobnými akcemi v mnohem větších obcích. Nejprve průvod v čele s krojovanými a dechovou kapelou Buchlovjané obešel vesničku se sochou Panny Marie Pomocnice křesťanů, které je zasvěcena místní zvonička.

„Loni šlo procesí z Osvětiman, kde jsme si nechali sochu Panny Marie posvětit,“ uvedla starostka Hostějova Antonie Vaculíková. Od 16 hodin se sloužila mše, vystoupila na ní Schola z Lidečka.

Program pokračoval od půl šesté v místním kulturním domě besedou u cimbálu. Starostka všechny přítomné přivítala a připomněla také něco z historie Hostějova. Následovala sabráž (setnutím hrdla šampaňského šavlí – pozn. red.) vinaře Radka Zlomka a také slavnostní přípitek. Pak už se hosté mohli bavit podle vlastního uvážení. Měli možnost ochutnat až dvaatřicet druhů vín a pět různých sektů. Téměř všechna byla přívlastková.

„Nejvíce nám chutná rulandské bílé, výběr z hroznů. Pozvala nás sem paní starostka. Musíme uznat, že je tu moc příjemně,“ usmívali se Soukupovi ze sousedního Újezdce, kteří se tam teprve nedávno přistěhovali. „Správnost“ jejich výběru potvrdil i vinař, který vzorky naléval.

„Zaměřujeme se hlavně na rulandské, je to taková naše vlaková loď,“ přiznal Zlomek. Kromě vína mohli návštěvníci ochutnat také sýry. Každý, kdo na besedu zavítal, si na památku odnesl hrnek s připomenutím výročí. Celým večerem provázela cimbálová muzika Jana Minkse.

Sekt? Ten běžně otvírám šavlí nebo o stěnu, tvrdí vinař

Hostějov – Košty vína jsou na Slovácku běžnou společenskou událostí. Ne vždy se na nich ale návštěvníci setkají se sabráží, tedy otvíráním sektů šavlí. Jedno takové se uskutečnilo v sobotu na koštu vína v Hostějově, nejmenší vesnici Zlínského kraje. Sabráž tam předvedl třiatřicetiletý vinař z Boršic u Blatnice Radek Zlomek.

Jedná se o starý francouzský způsob otvírání sektů. Vojáci si totiž za války zpestřovali bujaré oslavy otvíráním šumivých vín šavlí. Postupně se zvyk dostal až k nám. „Sabráž se provádí dvojím způsobem. Buď klasicky v ruce, nebo také s lahví na hlavě,“ tvrdí Zlomek. Nejdůležitější podle něj je láhev dobře podchladit, protože sklo tím zkřehne. Nesmí se také zapomenout zbavit víno agrafy (drátěný košíček k zajištění zátky pozn. red.) a etikety, aby mohla šavle po skle pěkně sjet. Připomíná také, že šavle je tupá, nejde totiž o useknutí hrdla. Podstatné je najít i šev lahve, tam je totiž nejkřehčí, v jiných místech se to podle vinaře asi nepodaří otevřít. Radek Zlomek se naučil tímto způsobem otvírat lahve poměrně rychle. „Šlo mi to už napoprvé, takže to teď na koštech předvádím, když mě požádají,“ chlubí se vinař, jenž zná ještě jeden, méně obvyklý způsob otvírání. Je k tomu třeba pouze ručník a stěna. „Stačí lahví sektu opět zbavené košíčku třikrát kolmo poklepat o stěnu a špunt by měl vyletět. Bohužel se to vždy nepovede, takže to moc nepředvádím,“ posteskl si Zlomek.