Nejvíce hlasů tam v silné konkurenci získal vzorek třiaosmdesátiletého Ladislava Mynáře právě z Hovězí. Toho ale na místě zastupoval jeho vnuk Roman, který dorazil až z Kunovic na Slovácku.

„Dědeček se už na takové akce necítí, takže jsem soutěžil za něho,“ svěřil se spokojený Roman Mynář. Titulem Zelmajstr se od soboty může pyšnit Josef Škabraha, jinak vítěz čtvrtého a sedmého ročníku dnes už tradiční soutěže. O speciální cenu však usilovalo dalších devět soutěžících, kteří si mezi pětačtyřiceti vzorky dokázali poznat ten svůj.

Nakonec tak muselo rozhodnout až losování. „Zelí se mi letos povedlo. Sázím na typickou valašskou recepturu. Přidávám kmín, sůl, cibuli, jaderničky a navíc ještě trochu česneku,“ prozradil ochotně Škabraha.

„Letos jsme měli vzorky nejen ze Vsetína a okolí, ale například i z Vizovic nebo z Ostravy,“ uvedl jeden z organizátorů Petr Olšák. „Kvalita vzorků byla tentokrát velmi vyvážená,“ potvrdil i moderátor Oldřich Štroblík.

Toho si byli soutěžící a zároveň porotci vědomi, přesto mnozí doufali v úspěch. Byl mezi nimi i Viktor Spurný, který absolvoval všech osm ročníků populární soutěže.

„Hned napoprvé jsem chytil třetí místo. Pětkrát jsem si poznal svůj vzorek. V posledních dvou letech se mně ale nedařilo. Zelí mám chutné, tvrdé, ale je otázka kolika lidem bude právě to moje chutnat. Snad se karta obrátí,“ přemítal před slavnostním vyhlášením výsledků Spurný.

Přílišné šance si nedávala ani vítězka pátého ročníku Daniela Kulíšková.

„Svůj vzorek jsem nepoznala, hodně jich bylo chuťově podobných,“ přiznala. Želízko v ohni měla i hudebnice Jana Skýpalová. „Tatínek strouhal, já jsem nakládala. Myslím, že náš vzorek by podle chuti zasloužil první místo. Obávám se ale, že nemá ideální vzhled,“ zhodnotila si svůj výrobek.

Na čtvrtém místě se v konečném pořadí umístil soutěžící s příznačným příjmením Ivan Zelo, z bronzu se radoval Antonín Kašpar senior.

Druhou příčku obsadil Miroslav Bařina z Liptálu, který zároveň získal Cenu starostky Vsetína.