„Masové používání detektorů kovů je realitou, na kterou legislativa nedokázala včas reagovat," domnívá se archeolog Miroslav Popelka z Ústavu archeologické památkové péče. Při toulkách moravskou krajinou tak kvůli hledačům pokladů mizí každoročně několik desítek tisíc archeologických předmětů, které následně končí v soukromých sbírkách nebo na aukčních serverech. Fond národního kulturního dědictví se tak nezadržitelně vyčerpává a bohužel není bezedný. „Našel jsem nějaké věci z druhé světové války, ale protože mě tohle období naší historie velmi zajímá, dost jsem váhal, jestli mám nález nahlásit," přiznal se Jan Plášek. Nakonec vše poctivě odevzdal a domluvil si s profesionálními archeology i spolupráci.

„Občas něco najdu, většinou je to pro mě ale bezcenné, nedokážu slíbit, že kdybych našel velký poklad, že bych ho odevzdal, nevím," připustil s tím, že nyní už ví, že musí nález alespoň vyfotit a vše pečlivě zdokumentovat, ideálně hned přivolat odborníky.

Přibývá lidí ochotných více spolupracovat

„Existují skupiny nadšenců ochotných složitou situaci řešit spoluprací s odbornou sférou, která má paradoxně stabilní nedostatek lidských zdrojů i technických prostředků," potvrdil Miroslav Popelka. Podle něj jsou v současné době archeologové nuceni výzkumné aktivity orientovat na preventivní ochranu archeologických nalezišť cíleně navštěvovaných tzv. „nighthawkers", tedy hledači pokladů, kteří v noci tajně vyhledávají historické nálezy a pak je prodávají. Na to zčásti doplatilo například archeologické muzeum v Ostrožské Lhotě.

„Nechceme místa nálezů u vystavených artefaktů zveřejňovat i proto, abychom tam nenaváděli detektoráře, kteří pak lokalitu mohou vyplundrovat," vysvětluje archeolog David Hájek a dodává, že například zapůjčený nález kotlíku pochází z Holého kopce v nedalekých Chřibech, jehož vrchol je výkopy detektorářů provrtaný doslova jako ementál. „Naštěstí postupně vznikají různé spolky zaměřené na spolupráci s archeology," pochválil s tím, že se jedná o obrovský posun. „Touto cestou jsme schopni podchytit velké množství nálezů a otevírají se tak nové možnosti spolupráce veřejné sféry na ochraně kulturního a historického dědictví," doplnil.

Ochrana před nightwalkers

Často totiž historik nepotřebuje přímo nález, jde mu hlavně o okolnosti. Pro správné vyhodnocení potřebují vědět, kde se co našlo, jak hluboko, jak to bylo položeno apod. Pak mohou určit, co se v okolí nálezu stalo, co tam dávno bylo, kdo tam žil…

„V minulých letech se náš Ústav archeologické památkové péče Brno zaměřoval na evidenci a precizní geodetickou dokumentaci nemovitých archeologických památek na Moravě, především hradišť a dalších opevněných pravěkých sídel, ale také míst posledního odpočinku našich pravěkých a raně historických předků, v krajině dodnes velmi dobře patrných, tzv. mohylníků," připomněl Popelka. Nyní se věnuje ochraně památek, které ničí hledači pokladů.

Současně se s kolegy zaměřuje na prospekce lokalit z období historických Keltů, kteří do střední Evropy přinesli již před zlomem letopočtu znalost mincovnictví a právě jejich mince jsou vyhledávaným sběratelským artiklem a dosahují značné tržní ceny. „Jejich kulturně historická hodnota je však několikanásobně vyšší a jsou také neocenitelným datačním prostředkem, protože jsou zároveň i chronologicky citlivé," vysvětlil. V budoucích letech chce v tomto trendu pokračovat. „Uvidíme, jaký posun v regulaci novodobého hledání pokladů přinese nový památkový zákon, který v tomto směru slibuje jisté ošetření této neutěšené situace.

Autor: MARCELA KANIOVÁ, PAVEL BOHUN