V poutavé, bezmála tři hodiny trvající přednášce, tento 47letý duchovní původem z Nedachlebic na Slovácku, přiblížil nejen historii a základní pravidla působení duchovních v resortu obrany a jejich pracovní náplň. Protože se jako vojenský kaplan účastnil také čtyř misí ve válečném prostoru – v Iráku, Kosovu a dvakrát v Afghánistánu, naznačil, co tyto čtyři půlroční pobyty obnášely.

Jakému počtu vojenských kaplanů aktuálně vy osobně šéfujete?
Na konci 90. let minulého století byli u armády jeden, dva kaplani. Dnes je jich celkem 35, z toho 34 mužů, jedna žena z 11 křesťanských církví. Naše služba v resortu obrany funguje na ekumenickém principu. Vypadá to ale, že příští rok nás bude kolem čtyřiceti. Resort obrany má zájem vytvořit nová místa, na druhé straně je problém v nedostatku duchovních v církvích, kteří by byli schopni tuto službu zabezpečovat.

Hradišťská radnice sníží nejvyšší povolenou rychlost vozů na sídlišti Východ. Cílem je větší bezpečnost chodců; leden 2024
Na hradišťském sídlišti Východ maximálně třicítkou. Cílem je bezpečnost chodců

Za jakých okolností se duchovní může vojenským kaplanem stát?
Do armády nemůže každý duchovní. Musí splňovat požadavky, podmínky a nějakým způsobem to musí mít v sobě, aby v armádě mohl fungovat. V první řadě musí splňovat zdravotní testy, psychologické testy a zároveň testy tělesné zdatnosti. A když toto adept splní, musí absolvovat základní výcvik ve Vyškově, bez jakékoliv výjimky, se vším všudy, tak jako kterýkoliv jiný voják. Pokud to nedává fyzicky či psychicky, u výcviku končí. Za rok to případně může zkusit znovu.

Kdo vojenským kaplanům velí a jaké jejich působení v armádě vlastně je?
Vojenský kaplan spadá pod velitele útvaru či dané jednotky. Hlavní kaplan Armády ČR spadá pod velení náčelníka generálního štábu. A samozřejmě neobracíme vojáky na víru, ani v nejmenším. Kdo by to z kaplanů se snažil dělat, okamžitě v armádě končí. K vojákům přistupujeme jako k lidským bytostem a respektujeme jejich světonázor. Pro nás je důležité, že je to služba všem příslušníkům armády. Každý voják si vojenského kaplana může vyžádat, ale také ho může i odmítnout. I když umět přijmout odmítnutí není pro nás duchovní příliš jednoduché. Někteří kaplani s tím bojují. Ač nejsou ani zdaleka všichni vojáci praktikující věřící, institut zpovědního tajemství využívají na „100 procent“. I když jim na závěr nedám rozhřešení, respektuji pracovní tajemství. Jde o absolutní oboustrannou důvěru.

Uherskohradišťská nemocnice slaví 100 let
100 let od svého založení slaví Uherskohradišťská nemocnice

Vy jste kaplanem už 20 let. Hlavním kaplanem pak letos devátým rokem. Na jak dlouho je hlavní kaplan do své pozice nominován a kým? 
Na základě Smlouvy a Dohody mezi Ekumenickou radou církví, Českou biskupskou konferencí a Ministerstvem obrany je pozice hlavního kaplana definována obdobím dva krát čtyři roky, což znamená celkem osm let.

V tom případě ve své funkci přesluhujete?

Na konci roku 2023 jsem měl skončit, ale byl požadavek, abych se ještě podílel na přípravě a aktualizaci nových dohod, a tak mně to bylo prodlouženo o jeden rok. V tomto čase aktualizujeme a připravíme novou Dohodu, která bude více akceptovat současnou vojenskou a církevní terminologii, zakomponujeme nové organické jednotky v resortu obrany. Zatím to vypadá, že v těch nových dohodách by měl být hlavní kaplan v pozici dva krát pět let.

Je nebo není povinná rotace hlavního kaplana z různých církví? 
Není. Vždy se hledá vhodný kandidát pro službu, funkci hlavního kaplana. Česká biskupská konference a Ekumenická rada církví navrhují kandidáta a ministryně obrany schvaluje a jmenuje. Nutno ale říct, že pak máme ještě jednu, civilní pozici. To je poradce ministryně obrany pro duchovní věci, čímž je bývalý vojenský kaplan. V případě poradce máme určitou paritu. Pokud je hlavní kaplan katolík, poradce je evangelík a naopak.

Prvním miminkem v porodnici v Uherském Hradišti (a zároveň také ve Zlínském kraji) byl v roce 2024 Mateo Peréz Kravec z Tlumačova.
V hradišťské porodnici se vloni narodilo 1 283 dětí. Uhádnete nejčastější jména?

Jaká bývá denní pracovní náplň hlavního kaplana? 
Kolotoč porad na generálním štábu, setkávání s lidmi, s církevními představiteli, vykonání ekumenických bohoslužeb, pietních aktů. Dále se připravuji na přednášky, připomínkuji předpisy, dokumenty, kde se objevují věci spojené s Duchovní službou Armády ČR. Vracím se domů večer, ráno nanovo o půl osmé. Mezitím se pomodlím breviář, sám si odsloužím mši svatou, zajdu si zaběhat a tím vyčistím hlavu. Toho farářského moc nedělám a už se těším, až se jednou vrátím do pravidelné kněžské služby. Zároveň se toho ale s velkým respektem bojím, protože já jsem byl jenom jeden rok jáhnem, dva roky kaplanem a už dvacet let jsem vojenským kaplanem.

Ze čtyř svých misí jste nejvíce při své přednášce přiblížil své působení od srpna 2008 do března 2009 a opětovně od srpna 2010 do února 2011 u českých jednotek v Lógaru v Afgánistánu…
Je to tam úplně jiný svět a já často říkám, že jsem rád, že žiji v České republice a Česká republika leží tam, kde leží. Naše jednotky byly součástí Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT). Hlavním cílem působení PRT byla podpora v těchto oblastech: podpora provinční vlády (bezpečnost, vládní infrastruktura a podpora dobrého vládnutí), podpora ekonomického rozvoje (zemědělství a vodní hospodářství) a podpora nezávislých médií (zejména provinční rozhlasové stanice). Po šestiměsíčním působení v Afgánistánu, pak doma docházelo k úsměvným situacím. Šel jsem se známými třeba do restaurace. Dopředu jsem se jim omluvil, že možná budu očima pořád těkat po místnosti, protože jsme byli vycvičeni si neustále všímat svého okolí. Když bouchly dveře kvůli průvanu, bylo to jako by bouchla raketa. Najednou to s vámi cukne. Časem to z vás sice trochu odezní, ale stejně ten adrenalin ve vás zůstane.

Ilustrační foto
Jak oživit dětskou pohotovost v Uherském Brodě? Hledají se dva ochotní pediatři

Jak často padaly na základnu v Afgánistánu rakety? 
Ze začátku to bylo většinou po setmění kolem dvou až osmi raket. Když jsem přijel podruhé, tak to bylo kdykoliv přes den, jedna nebo dvě rakety. K mému nejhoršímu zážitku došlo, když jsem na svátek svatého Štěpána, tedy 26. prosince, při mši svaté zvedal eucharistii a zrovna říkal: „Hle beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ A v té chvíli přiletěla raketa a vybuchla hned vedle naší základnové kaple. Rána, lehli jsme k zemi, já v tom církevním ornátu i přítomní vojáci. Následně jsme všichni rychle vyběhli vedle do krytu. A po nějakém čase jsme se vrátili a mši svatou dokončili. Byly to velmi nepříjemné situace.

Kdo byli ti povstalci, kteří na vás útočili, Tálibánci?  
V oblasti naší základny operovaly různé povstalecké skupiny. Poměry a vztahy mezi nimi byly zamotané a složité. Nemohu ze svého pohledu jednoznačně říci, kdo se za těmi útoky konkrétně skrýval. Na to by nejlépe odpověděl bezpečnostní analytik.

Kolik procent místních vás považovalo za ty, kteří jim přijeli pomáhat a pro kolik procent jste byli „nepřátelští“
To nedokážu odhadnout. Záleželo na tom, kdo stál v čele místní vesnice. Přijeli jste do jedné vesnice, ale tam jste se nemohli domluvit. Přijeli jste do jiné, třeba hned do té vedlejší, kde byli v čele lidé, kteří chtěli, aby se jejich děti měly lépe, aby byly vzdělané, tak přistoupili na konkrétní nabídku pomoci. Naši civilní inženýři PRT a vojáci tam fungovali na principu nabídky, co byste potřebovali, co vás nejvíc trápí? Potřebovali bychom opravit školu, nemocnici, pomozte nám s tímto… Naši inženýři řekli dobře, my vám s tím pomůžeme, ale vy si to postavíte či opravíte sami.

Můžete prozradit, jaké jste na zahraničních misích plnil úkoly?
Mým úkolem bylo sloužení bohoslužeb i organizování volnočasových aktivit. Měl jsem na starosti knihovnu, takže vojáci si chodili půjčovat knihy i videa a zároveň to bylo místo k setkání a k rozhovorům. Také ostatním úkolům na základně jsem se nevyhnul. Když všichni, tak všichni. Kdybych některé věci s vojáky nedělal, například úklid sociálních zařízení, tak si můžu rovnou sbalit kufry a jet domů, protože se mnou už žádný voják nepromluví. Když „rajony“ - tak všichni, když modlitba, tak po práci.

Tříkrálová sbírka 2024 v Drslavicích
Na rekordní vlně se nesou výsledky Tříkrálové sbírky i v dalších obcích Slovácka

V jednom z rozhovorů jste se zmínil o tom, že jste se znal s bývalým fotbalistou a bývalým knězem Janem Bobčíkem z Dolního Němčí. Ovlivnil vás nějakým způsobem při rozhodování, zda se stát knězem?
Určitě. Když se stal knězem, tak jeho první kaplanské místo byly Bílovice, farnost, kam patří i mé rodné Nedachlebice, a tam jsem ho potkal. Později jsme spolu odcházeli na Arcibiskupské gymnázium Kroměříž. Já z prvního ročníku oboru mechanik letadlových přístrojů, on na Arcibiskupské gymnázium přešel na pozici spirituála. Ovlivnil mě po stránce lidské i fotbalové. Hrál jsem tehdy fotbal a díky němu jsem se setkal se spoustou slavných fotbalistů, které jsem si lepil do sešitu. Vzájemné rozhovory, setkávání s ním i přátelství s ním nějakým způsobem ovlivnily mé rozhodnutí jít cestou kněžství. Hrál v mém životě důležitou roli.

Vizitka Jaroslava Knichala
Je katolický kněz a hlavní kaplan Armády ČR. Narodil se v roce 1976 v Uherském Hradišti. Pochází z Nedachlebic na Slovácku. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Kaplanem v Armádě ČR je od roku 2003. Byl vojenským kaplanem 7. mechanizované brigády v Kroměříži a Hranicích. Zúčastnil se zahraničních misí Armády ČR v Iráku, Kosovu a dvakrát v Afghánistánu. Dnes má hodnost plukovníka. V letech 2012–2016 absolvoval distanční postgraduální studium církevního práva na Katolické univerzitě Jana Pavla II. v Lublinu. Dne 29. září 2015 byl uveden do funkce hlavního kaplana Armády ČR.