„Velmi jsme přivítali, když prostředky, které jsme na tuto rehabilitaci potřebovali, nám formou účelové investiční dotace poskytl ze sociálního fondu Zlínský kraj," pochvalovala si vedoucí Vincentina Milena Marečková. Projekt splnil všechna očekávání nejen personálu, ale především třiatřiceti hendikepovaných uživatelů. U klientů zařízení došlo k uvolnění těla i mysli, zvýšení pohyblivosti, zlepšení koordinace, zvýšení aktivity, psychické pohody, ale i ke zlepšení vztahu k okolí.

„S hipoterapií jsme měli dobré zkušenosti z minulých let, kdy jsme s našimi klienty absolvovali dvouletý projekt hrazený z fondů Evropské unie," nechala se slyšet vedoucí domova Vincentinum. Klienti si oblíbili nejen koně, krytou jezdeckou halu desetkrát šedesát metrů, ale i samotný ranč ve stylu Divokého západu uprostřed nádherné krajiny. „Jen mě mrzí, že nemohu využívat na kostelanském ranči moderní aquacentrum s whirlpoolem a krytým bazénem," posteskla si klientka Věra Bobková.

Zato často seděla při každé ze čtyř hiporehabilitací na hřbetě třináctiletého koně jménem Jessica. „Koně se nebojíme, sedíme na něm už počtvrté a cítíme se velice uvolněně," prozradily Božena Michalová s Věrou Bobkovou.

Marie Táborská, Vladimír Zlámal i František Zich nesli po každé hipoterapii loučení s koněm, na němž se mohli svézt, dost těžce. „Ale věříme, že se tu letos zase na konících povozíme," pousmáli se.

Z některých klientů Vincentina se stali podle slov Mileny Marečkové docela dobří jezdci, kterým se v souvislosti s pocitem, že něco dokážou, zvýšilo sebevědomí. „Ukázkovým příkladem byl jeden náš uživatel s mentálním postižením, navíc po amputaci dolní končetiny, kterého jsme téměř nemohli sundat z koně. Nejradši by na něm jezdil pořád. Jeho chování se měnilo k lepšímu s každou další návštěvou na ranči," dodala Milena Marečková.