„Této pocty se paní Hejtmánkové dostalo u příležitosti jejího životního jubilea, které si připoměla sedmého dubna, a dvacátého výročí družební spolupráce mezi dobrovolnými hasiči Uherskohradišťska a Trenčínska. Jako někdejší členka výkonného výboru a předsedkyně odborné rady mládeže Okresního sdružení hasičů (OSH) Čech, Moravy a Slezska stála u zrodu této spolupráce,“ řekla na adresu jubilantky pracovnice OSH Naděžda Dyčková. Pochvalně se o Hejtmánkové vyjádřil i předseda Klubu zasloužilých funkcionářů dobrovolného hasičstva při OSH v Uherském Hradišti Josef Dvořáček. „O Marii by se dalo říci, že je to obyčejná žena. Taková, jakých denně potkáváme na ulici desítky. Prostě jedna z nás. Za celoživotní hasičskou práci se jí dostalo nejvyšších poct. Je kromě jiného nositelkou Řádu svatého Floriána a nejvyššího hasičského vyznamenání Zasloužilý hasič. Tím se může v okrese pochlubit jen patnáct lidí,“ objasnil předseda hasičských veteránů Dvořáček. V rodné Ostrožské Lhotě se jubilantka rozhodla, že půjde ve šlépějích svého otce, jehož tajným přáním bylo, aby se stala hasičkou.
„Od útlého dětství jsem s ním chodila do požární zbrojnice a členkou dobrovolných hasičů jsem se stala jako osmnáctiletá ve Fatře Napajedla. Když zahoukala siréna, vyráželi jsme k zásahu se čtyřmi podnikovými profesionálními hasiči. Jako žena jsem se nebála ohně ani práce. Ostatně, naposledy jsem zasahovala při požáru před třemi roky u nás ve Lhotě. Šla jsem s nákupem z obchodu a všimla jsem si, že z okna jednoho domku se valí kouř. Hospodyně neměla tušení, že v jedné místnosti domu ji vzplál oheň. Hořely záclony, skříně i další nábytek.Vběhla jsem tedy do pokoje, otevřela okna a s vědry vody jsme společně s majitelkou oheň uhasily ještě před příjezdem profesionálních hasičů z Uherského Hradiště i těch dobrovolných z naší vesnice. Oni mě vůbec nepoznali, protože jsem byla černá jako čert,“ s úsměvem vzpomíná hasičská jubilantka. Jiskřičky v očích se jí zablýsknou ještě víc, když začne hovořit o Klubu zasloužilých funkcionářů hasičstva, který jako první v republice vznikl na podzim roku 1994. Hejtmánková nejenže stála u kolébky tohoto čtyřicetičlenného klubu a dodnes je v jeho představenstvu, ale k tomu má na starosti vedení fotoalba. „Mnohokrát jsem se přesvědčila, jak platné je rčení, že tam, kde je chuť a snaha, dají se zvládnout i nezvládnutelné náročné úkoly. Snad i proto si náš klub vepsal do svého štítu motto: Ve zdraví do sta let, a potom, jak bude. Snad toho bude dopřáno i mně,“ říká s šibalským úsměvem Hejtmánková. ⋌(zs)
⋌Foto: Zdeněk Skalička