Za tu dobu se setkala většinou s pohnutými osudy lidí, kteří utrpěli trauma způsobené tragickým neštěstím. Přesto, jak přiznává, by neměnila. „Obětem nehod a jiných neštěstí se snažím pomoci přímo na místě události. Hasiči či ostatní zaměstnanci hasičského záchranného sboru mě navštěvují v mé pracovně. Hodně času trávím také na hasičských stanicích regionu, kam jezdím z důvodů odborné přípravy,“ vysvětluje Pančochová. I když ještě u mnohých záchranářů přetrvávají předsudky typu – kdo potřebuje psychologa, je slaboch, tak mnozí již překonali prvotní nedůvěru a obracejí se na ni s širokou škálou problémů. Jak ale připomíná, v její profesi se čas od času objeví i úsměvné situace. „O humor není nouze například při cvičeních hasičů, kterých se také účastním, zpravidla jako figurantka. Před nedávnem jsme nacvičovali záchranu utonulého na přehradě v Luhačovicích. Vysadili mě do vody a odjeli člunem ke břehu. Ten pak ale nemohli nastartovat a měli legraci z toho, jak se plácám ve vodě,“ připomíná jednu z historek psycholožka.

Kompletní článek najdete v tištěném vydání Slováckého deníku a nově ve službě E-paper.