„Kronika města za rok 1980 měla asi dvacet stránek, z toho asi tři stránky vlepených novin a fotek. Já jsem tehdy pracovala pro Slovácké muzeum a řekla jsem si, že takhle to dál nejde, tak jsem se jí začala pořádně věnovat," vzpomínala Hana Rathúská.

Sama přežila několik technologií tvorby kroniky od psacího stoje po nejmodernější počítače. „Jakmile jsme nahradili psací stroje výpočetní technikou, bylo spisování událostí najednou o tolik lehčí, že jsem začala zaznamenávat mnohem víc informací mnohem obsáhleji. Jaká razantní změna to byla, už snad ani dneska nikdo nepochopí," poznamenala Hana Rathúská.

Za svoji éru přitom mohla porovnávat i dobu před revolucí a po revoluci. „Dnes je sepisování kronik mnohem méně pod dohledem a lze psát velmi rozsáhlé texty. Před revolucí byla kronika hlídaná a nejednou se mi stalo, že jsem musela části textu úplně vypouštět," popisuje cenzuru minulého režimu Hana Rathúská.

Zatímco první kroniky tak byly pouze stručné záznamy, jimž často scházel objektivní rozměr, svoji poslední kroniku z roku 2014 popisuje jako jednu z nejkritičtějších. „Do konce mého působení jsme psala ráda a s přehledem. Někdy takzvaně na plnou hubu. Poslední kronika z roku 2014 je navíc podle mého názoru ta nejostřejší," dodala Hana Rathúská.