O tom všem je následující rozhovor.

Tělovýchovná jednota Sokol v Uherském Hradišti letos slaví dvě významná výročí. Jaká to jsou?

Naše jednota Sokol Uherské Hradiště slaví 140. výročí od svého založení a dále je to 150. výročí České obce sokolské. A poslední věc je 15. všesokolský slet, který právě těmto výročím bude sloužit.

Jak budete oslavovat?

Letos chystáme v naší budově, která se dnes nazývá Slovácké divadlo, akademii. Byli jsme dohodnutí, že v divadle budeme mít dva týdny výstavu, ale nakonec bude jen dva, tři dny. To znamená, že to v sobotu nainstalujeme a v neděli to musíme sundat, protože pan ředitel tam má jinou výstavu. Ta naše začne v sobotu 27. dubna, v neděli nato bude akademie. A všesokolský slet bude v červnu.

Co na akademii chystáte bude to generálka na slet?

Ano, dá se to tak říct. Připravujeme skladby pro rodiče s dětmi, budou cvičit například a písničku z filmu Ať žijí duchové! a podobně. Potom to bude žactvo, jak kluci tak holky, a pak dorostenky a dospělí. S muži to zatím bude problém, protože nám členové vymírají a ti, kteří už nacvičovali, mají zdravotní problémy.

Jaká je v současné době členská základna? A jak se to liší od minulosti?

Dnes máme v naší jednotě pět set členů. Dříve bývalo tisíc až jedenáct set. A byly tam významné osobnost. Dnes je Sokol opomíjený, hlavně tady v Hradišti. Jinde, jak vidím, se s městem domlouvají dost dobře. Ale my zřejmě kvůli té budově dnešního divadla máme problémy.

Můžete připomenout některé z těch slavných osobností?

Tady u nás dělal starostu Sokola starosta města, pan Cáblík a podobně.

Jaká byla zlatá éra Sokola?

Zlatá éra byla před druhou světovou válkou. A potom do roku 1948. V tom roce byl slet, a to byla veliká manifestace. Když jsem začínal chodit jako dorostenec do Sokola ve čtyřicátém šestém roku, tak nás chodilo šedesát dorostenců. Dovedete si to představit tady v té malinké tělocvičně? Šest družstev po deset, byli jsme natlačení jak herynci. Ale mělo to spád.

Takže Sokolem jste do roku 1946?

Já jsem se stal Sokolem už ve třicátém sedmém roku coby žáček. Až do jedenačtyřicátého, než to zrušili, a potom jsme založili ještě Psohlavce, ale i tento oddíl zrušili. A tak jsme se dostali zpátky k sokolování až v pětačtyřicátém.

Odkdy jste starostou zdejší jednoty?

Starostou této jednoty jsem do roku devadesát tři.

Co je náplní vaší práce? Co starosta sokolské jednoty dělá?

Je toho strašně moc, není to jako dřív. Tehdy člověk zajišťoval jenom tu činnost. Dnes se musíte starat o majetek, musíte zajišťovat dopravu, shánět peníze, pronájmy, starat se o cvičení samotné. Naštěstí tady mám náčelníky, kteří mi s tím pomáhají, mám tady matrikářku, pokladní a placenou účetní, to jsem dřív dělal sám. Na mě zbývá vše koordinovat, vyřizovat, zajišťovat.

Všechno to děláte ve svém volném čase?

Ano.

Zmínil jste téma vší budovy, ve které dnes sídlí Slovácké divadlo. Je to celkem diskutovaný problém, jaká je současná situace, vztahy s divadlem?

To jsou takové řeči pro lidi, aby na Sokol zanevřeli. Ale skutečnost je úplně jiná. Divadlo je tady bezplatně na dvacet let, jen mělo dát pět milionů do budovy. Nedali nic, nakoupili si sedačky a podobné věci. To byla tragédie. Ta spolupráce není moc dobrá. A není to z naší strany, protože my jsme jim vycházeli maximálně vstříc. Ale my když dnes chceme dělat třeba ples, tak nemáme kde. Když půjdeme do Klubu kultury, zaplatíme padesát tisíc, a kde bychom na to vydělali? Kdežto v této budově to bylo jiné. Vzpomínám si na rok čtyřicet šest, kdy tady Dana Zátopková s Emilem dělali ples a začali kankánem, tančili kolem dokola a za nimi šel celý štrúdl. Nebo si musíme platit prostory na cvičení pro ženy na základní škole v tělocvičně. Cvičí dvakrát týdně a stojí nás to dvacet tisíc. Dřív jsme dostávali dotace z města a dnes vám nikdo nic nedá.

Jak se ta situace bude podle vás vyvíjet? Zůstane divadlo ve vaší budově i nadále?

To je dost těžký problém, nemůžu říct, jak to bude vypadat. Může se stát, že členská základna klesne úplně. Protože jestli bude vláda dál ožebračovat lidi, tak na to někteří vůbec nebudou mít, aby sem chodili. Máme sice nejnižší příspěvky. Ale když si vezmete, že sem chodí rodiče s dětmi, matka je nezaměstnaná, zaplatí tři stovky ročně za dítě, o padesát korun víc za sebe, to už si někteří rozmyslí. Zvlášť, když má třeba i víc dětí. Záleží, jak se to bude vyvíjet. Pokud bude mít Sokol dost lidí, tak s tím budeme muset něco udělat. A bude otázka, jak se k tomu postaví město, jak se k nám bude chovat. Druhá věc je, že divadlo tu budovu zdevastovalo. V roce 2014 uplyne dvacet let bezplatného nájmu. A bude záležet na tom, jak to bude vypadat. My do toho od roku 2014 dáme do budovy několik milionů korun. Město tvrdí, že to dávají oni, ale to je součást nájmu, z kterého my musíme odvádět DPH. Je to složité.

Dnes už možná mladí lidé znají Sokola jen z učebnic nebo od svých babiček. Má mladým stále co nabídnout?

Rozhodně. Je to stále živá organizace a máme tady stále nové sporty. Teď tady působí mladý náčelníka Martin Šimůnek, mladé holky, které dělají cvičitelky, se věnují sportům, které jsou dnes žádané. Jezdí na raftu, dělají lanové aktivity, máme malou posilovnu a podobně. A právě těch mladých by tu mělo být víc. Ale dnes je spousta jiných sportů a vůbec zábavy. Dřív byl jen Sokol.

Pokud vím, kromě cvičení se Sokol věnuje i divadlu pro děti?

Hrávali jsme divadlo vždycky, dodnes máme loutkový sál a tam hrajeme. Pan Maděrič z Klubu kultury přesto napsal, že v Hradišti loutková scéna není, že by bylo třeba nějakou založit. To divadélko se zúčastňuje i akcí města, ale nikde není uvedené, že patří pod Sokola. Chodí nám sem školky a učitelky děkují, protože je to jediné loutkové divadélko, které tady existuje. Tak to někdy zamrzí, protože když vidíte, že tady lidi pracují bez nároku na odměnu, tak je to škoda.

Jak byste si přál, aby se vyvíjela budoucnost Sokola?

Přál bych si, aby sem chodilo víc mladých lidí i cvičitelů. Protože naše stará generace, která to dělala, dělá a stále udržuje, tak na to nebude stačit. Ale myslím si, že už to nebude takové, jaké to bývalo. My jsme tím žili, vyrůstali jsme v tom. Ale dnešní mladí se na to dívají úplně jinak.

Vy se chystáte na odpočinek, nebo budete Sokolem navždy?

Budu pořád, dokud mi bude zdraví sloužit. Říkají mi to i mladí členové výboru, kteří by to po mně měli převzít, abych vydržel. Protože vidí, co je to práce. A já vím, jaký ten Sokol měl majetek a podobně.

Můžu se zeptat, kolik je vám let?

Letos mi bude jednaosmdesát.

V kondici jste díky cvičení?

Jistě. Já na cvičení nedám dopustit. Cvičím každá ráno tři čtvrtě hodiny až hodinu, mám takovou svou rozcvičku. A ještě dvakrát týdně vedu mladší muže. Kondička z toho určitě je. Přestože jsem těžce nemocný člověk, tak můžu říct, že cvičení mě udrželo jak při životě, tak při zdraví. (petk)

Antonín Habartík

  • 80 let
  • do TJ Sokol vstoupil v roce 1937
  • starostou TJ Sokol Uherské Hradiště je od roku 1993
  • každé ráno cvičí svou vlastní sestavu a cvičení dle vlastních slov vděčí za dobrou fyzickou i psychickou kondici