O celibátu, lásce k Bohu, k ženě, rodině, ale i odchodech kněží k jiným, méně přísným církvím hovoří v exkluzivním rozhovoru pro Olomoucký deník arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Jan Graubner.

Je časté, že se kněz obrátí s takovou prosbou na arcibiskupa? Musí mu přitom předložit důvody svého rozhodnutí? Vyhovíte mu? Proč?

Chce-li někdo dnes mluvit o problémech celibátu, musí mluvit i o problémech manželství. Církev má jedno i druhé ve vysoké úctě. V obou případech chrání dané slovo, přijatý závazek, který je třeba naplnit, i když mohou přijít krize a zkoušky. To patří k velikosti člověka. Ano, stává se, že některý kněz svůj závazek nedodrží a chce odejít, ale jejich procento je nesrovnatelně menší než odchody z manželství. Každý případ je nutné řešit individuálně.

Kněz je člověk a jako každý i on se může zamilovat. Na rozdíl od jiných se však musí kategoricky rozhodnout mezi láskou k Bohu a láskou k ženě, což je jistě velmi těžké. Svádí obrovský vnitřní boj? Mluvíte o těchto věcech s kněžími, svěří se, nebo si to raději každý nese v sobě? Sama znám případ, kdy se kněz ve středních letech bezhlavě zamiloval do mladší ženy a před nenaplněnou láskou nakonec utekl nejprve do Prahy a poté do Itálie. Velice a dlouho se trápil. Ona, dávno vdaná, dodnes hovoří o tom, že to byla nejčistší a největší láska jejího života.

Mladý člověk se musí dříve, než udělá závazek, zkoumat, jestli má na to, aby slib dodržel. Nikdo jej nenutí. U kněze se předpokládá, že nebude žít pro sebe, ale pro Boha a pro lidi. Pokud ho tato služba lásky naplňuje, nemá problémy s věrností. Pokud by ho přestala naplňovat, znamená to, že svou lásku dobře nepěstuje a měl by tomu více věnovat. To je záležitost duchovního života a duchovních cvičení. Tam se o tom mluví. Já to mohu dělat někdy, ale věnují se tomu jiní kněží. Bezhlavost nikdy neodpovídá rozumnému jednání.

V jednom z rozhovorů jste mi sdělil, že sám jste ženu miloval. Nakonec jste se rozhodl jít touto cestou. Bylo to i pro vás těžké? Jak jste se s tím vyrovnal? Je možné tuto lásku navždy někde uzamknout a zapomenout? Znovu k ženě nezahořet?

Člověk nemůže žít bez lásky. Kdo však objevil, že Bůh je Láska, a zamiloval se do něj, nemá důvod utíkat k nějakým láskám menším. Kdo miluje sebe a nechá se jen ovládat city, asi vůbec neobjevil Lásku. Jsem vděčný, že jsem z domu poznal věrnou lásku rodičů, kteří se měli rádi po celý život a dovedli žít pro pět dětí. Pro mne to není těžké. Mladí to mají někdy těžší, protože nepoznali zdravé rodiny.

Četla jsem v novinách názor jednoho kněze polského původu, který vybízel k diskusi nad „zmírněním“ celibátu. Je něco takového možné? Jaký je váš názor na celibát jako takový a proč by jej církev měla uchovat?

Slovo zmírnění se tu nedá vůbec použít. Snad je to tím, že neuměl dobře česky. Copak by někdo mohl zmírnit manželskou věrnost? Buď je, nebo není. Kdo ji nechce vzít vážně, nemá vstupovat do manželství, protože tím snižuje partnera, kterého nebere vážně a podkopává manželské štěstí od počátku. S celibátem je to podobné. Myslíte, že kvůli lidem neschopným věrného manželství, se má manželství zrušit? Určitě ne.

Kvůli celibátu údajně odcházejí katoličtí kněží k jiným církvím, které jsou v tomto ohledu tolerantní. Je tomu skutečně tak? Pociťujete tento odliv a dá se spojovat s celibátem?

Jsou takové případy. Není jich mnoho. Ty však považuji spíš za osobní tragédie. Nikoho nechci odsuzovat. Snižování nároku nevede k vyšší kvalitě. To platí nejen pro technické výrobky, ale i pro církev a celou společnost. Chceme-li skutečně kvalitnější život, musíme mít odvahu k větší náročnosti i v oblasti mravní a duchovní.

Související článek:

Farář zmizel, farníci neví kam