A byli mezi nimi opět cyklisté ze zahraniční. Devětadvacetiletá Čechokanaďanka Patricie Sedlačíková, její třiatřicetiletý přítel Fernando z Mexika, jejich kamarádi, irská slečna Aliton a američtí mládenci Terence a Amber. „Moje maminka Patra Kolajová, žijící v Austrálii, jela se svými kamarády v pelotonu Giro de Pivko v roce. Já v něm jela poprvé se svým přítelem vloni," zavzpomínala Patricie na nezapomenutelné zážitky z jízdy giromanů. A tak se rozhodla, že přizve na letošní spanilou jízdu kolařů další přátele ze zahraničí.

„Tu jízdu musí zažít další lidé z ciziny. Nemáme takovou recesistickou akci, při níž bychom vyrazili na celý den do kraje a hospod v ní v Praze, ani v Kanadě, jenom v Hradišti," popsala své dojmy Čechokanaďanka. Je od svých kamarádů z metropole Slovácka informována, jak a proč Giro de Pivko vzniklo. „ A není to jenom o pití piva. Akce vznikla před léty jako protest proti socialismu v Československu," ťala do živého Patricie. Dodala, že příští rok se giromanské jízdy zúčastní i její maminka s australskými přáteli.

„Heslem sobotní třicetikilometrové jízdy Giro de Pivko letos bylo: Válka je vůl! Vojenské služby se nebojíme, protože někteří z nás ji absolvovali. Ale odvody tu nechceme," řekl rozhořčeně Lukáš Hofman, šéf organizačního výboru Gira. Radoval se z krásného slunečného počasí, ale i z toho, že giromani nepřijeli na kolech v supermoderních cyklistických úborech, ale v komických oblecích a na neobvykle ozdobených bicyklech.

Raritou bylo mezi nimi kolo, které si loni vyrobil z lepeného jasanového dřeva šestadvacetiletý Michal Frecer z Velehradu. „Na dřevěném kole jsem dělal po dobu tří měsíců přes sto hodin. Materiál a komponenty mě přišly na 12 tisíc korun, ale výslednou cenu odhaduji na 25 až 30 tisíc korun. Na prodej bych dřevěná kola bez atestu ale dělat nemohl," nechal se slyšet Michal. Když si na dřevěném kole vyšlápne do ulic měst a vesnic nebo po cyklostezkách, s obdivem se za ním otočí nejedna mladá holka, ale i fanoušci cyklistiky a designu.

Stejně jako v předcházejících ročnících doprovázel peloton sanitní vůz. „V něm jsme měli veškerý komfort. Pití, pět kilo špeku, chleba z Jahodovy pekárny, hořčici a jiné dobroty. Při snídani nad Buchlovicemi jsme se do toho s chutí pustili," usmíval se Lukáš Hofman. Podotkl, že celá řada cyklistů jela na kolech, které spatřily světlo světa ještě před II. světovou válkou. Třeba s držákem na pušku nebo masivními šlapátky. Podmínkou pro giromany byl dobový oděv, protože pořadatelům se nelíbí dámy a pánové v elasťácích.