Když jej na podzim zemědělci nebo zahrádkáři sklízejí, stává se pro ně šustí odpadem, pro Františku Snopkovou však nastávají ty pravé žně. „Na celoroční tvorbu figurek, která je pro mě zaměstnáním i obrovským koníčkem, potřebuji těch listenů dvacet krabic od banánů. Loni na podzim mně je nasbíral na polích syn, který mi k figurkám dělá nejrůznější dřevěné doplňky," říká autorka šusťáčků, z nichž přímo vyzařuje její nesmírná trpělivost pro jejich tvorbu, bez níž by se snaha o krásu neobešla.

„Od útlého dětství jsem se věnovala ručním pracím. Proto jsem po skončení mateřské dovolené hledala uplatnění v bývalém středisku Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v Uherském Hradišti. Tam mě do tajů výroby šusťových figurek zasvětila paní Hermanová-Prachařová z Polešovic," vzpomíná pětašedesátiletá Františka Snopková.

Aby figurky ze šustí mohla pro ÚLUV vyrábět, musela se při jejich tvoření hodně učit, přemýšlet a vymýšlet stále nové originální postavičky. Když po roce 1989 středisko zaniklo, zaregistrovala se jako živnostnice a figurky dělá dodnes. Jejich cenu a smysl určují lidé, kteří si jimi zdobí své příbytky v různých ročních obdobích. Třeba teď před Velikonocemi, Mikulášem, Vánocemi a podobně.

„Každý šusťový lístek se hodí na něco jiného. Na hlavičky figurek je potřeba jemnější, na sukýnky hrubší a širší. Vlásky na klučičích postavičkách jsou z kukuřičného vláší, které se nadrobno nastříhá, hlavičky panenek barvím nahnědo," prozrazuje tvůrkyně figurek, která přísně střeží čistotu jejich provedení. Podotkne, že udělat stojící postavičku nebo zvířátko není až tak složité, ale dát jim ten správný pohyb, odpovídající jejich činnosti, to už je kus umění.

Kolika tisícům lehounkých figurek za jednatřicet let vdechla život, nikdy nepočítala, stejně jako nesečte závratnou sumu pohybů jejích rukou při oživování panáčků, panenek a zvířátek ze zlatavých listů kukuřičných klasů. Ví jen, že ty její panenky a panáčci, znázorňující různé činnosti, zvyky a obyčeje, jsou téměř po celém světě.

„Díky nim jsem projela mnoho zemí, kde jsem jejich tvorbu předváděla. Třeba loni jsem byla na pozvání krajanů v Americe," svěřuje se autorka šusťáčků, která do jejich tvorby zasvětila při kurzech hezkou řádku žen. Největší radost má z toho, že v jejích šlépějích jde její dcera Erika. Spolu je můžete potkat při předváděčkách rukodělné činnosti na jarmarcích, ve školách nebo v muzeích.