Spěchám totiž na rozhovor s Františkem Čubou. Kdysi šéfem veleúspěšného Agrokombinátu Slušovice, dnes radního Zlínského kraje zvoleného právě za stranu Zemanovců.

Máte také pocit, že je dnešní politika amatérismus?

Na to neumím odpovědět. Pro mne není důležitá politika, ale skutečnost, jestli stát funguje, nebo nefunguje.

A funguje?

Sám víte, že ne. Já se však strašně nerad vyjadřuji k tomu, co neovlivňuji. Celý život jsem se zabýval tím, jak zajistit fungování podniku, jak podnik konstruovat tak, aby fungoval. To je záležitost, o které se můžeme bavit. Tomu rozumím.

Co vás tedy přimělo vstoupit nyní do veřejného života?

Říkal jsem, že neexistuje síla, která by mne do politiky dostala. Jelikož jsem ale členem strany Zemanovců, tak jsem se účastnil jejich zasedání. Jednou přišli s tím, že chtějí dát mé jméno na kandidátku. Já o to nestál, ale chyběli jim lidé, tak jsem nakonec souhlasil. Měl jsem však podmínku, že budu na posledním místě kandidátky. Před volbami za mnou pak začali chodit lidé, že Zemanovce a tím i mne budou volit, ale s podmínkou, že má kandidatura není žádný fígl. Nesmím prý pak z toho vycouvat. A tak jsem tady.

Jak se cítíte po prvních týdnech a měsících v politice?

Je brzy na to, abych to hodnotil.

Jak se liší den někdejšího šéfa Slušovic a dnešního radního Zlínského kraje?

Denní rytmus mám úplně stejný. Vstávám ve čtyři hodiny ráno. Pracovat začínám v šest a dělám až do večera.

Máte nějaké koníčky?

Nemám. Věnuji se prostě práci.

Hrála ve vašem vstupu do politiky roli i postava právě Miloše Zemana?

Jednoznačně ano.

Dnes je to jeden z nejvážnějších kandidátů na post hlavy státu. Je pro vás Miloš Zeman člověk, který by zajistil funkčnost státu?

Jsem přesvědčen, že má tuto sílu. Má tolik předností, že je nesrovnatelně lepším kandidátem než všichni ostatní, kteří tam jsou.

Například?

Úkol číslo jedna každého prezidenta je zabezpečovat stabilitu státu a lidí v něm žijících. Musí prostě umět stmelit lidi. To Zeman dokáže. Navíc je to velmi vzdělaný člověk. Naše generace vždycky říkala, že si takových lidí musíme umět vážit a musíme je chránit, takříkajíc odhazovat jim klacky, které se jim pod nohama válí. A oni pak národ dobře povedou.

Současnému prezidentovi je vyčítáno, že nedokáže být zcela nadstranický. Zvládl by to Miloš Zeman?

Určitě. Znám jej a mohu říct, že on se dokáže k věcem stavit nadstranicky. Když byly volby v roce 1998, byl u nás s tehdejším ministrem Grulichem. Tenkrát prohlásil, že největší problém, který čeká naši zemi, je tunelování a korupce. On už tenkrát předvídal, že tu bude tento negativní vývoj. Fakt je ten, že jsme se tím nezabývali. A to je nejhorší věc, která nás mohla potkat. Korupce nadělala naší zemi nejvíce škod.

V těchto dnech zní státem, že nejvíce problémů nám způsobuje amnestie…

Rozhodnutí o amnestii učinil prezident republiky. Má to v pravomoci? Má. Tak to prostě udělal. Chceme-li mít jinou amnestii, musíme mít jiné zákony.

Chápu z toho, že jste pro rozšíření prezidentských pravomocí, je to tak?

Jsem jednoznačně pro rozšíření pravomocí prezidenta. Honosíme se tím, že tu máme demokracii. To je vláda lidu. Kdysi jsem v televizi viděl případ, kdy paní na vozíčku dostala pokutu za to, že neměla uklizený sníh před barákem. Lidé z městského úřadu argumentovali, že je to v pořádku, že ona má možnost zažádat si o příspěvek a dát ty peníze někomu, kdo ten sníh odhrne. No není to blbost? Plnění zásad demokracie takto do detailu znamená, že de facto zhoršujeme fungování státu či podniku. Když se vše musí odhlasovat a schválit, to je taková spotřeba času, že hlavní mozky, které mají stát vést, nebudou mít na rozvoj prostor. To by měl prezident regulovat.

To by se musela změnit i role prezidenta. Přeci jen, dnes je to především reprezentativní funkce. Vy naznačujete, že je třeba posílit jeho výkonnou moc.

To je naprostá nutnost. Je důležité si říci, k čemu stát prezidenta vlastně má. Jeho hlavní úkol je obrana státu. Je tady proto, že kdyby vypukla válka, musí svou osobností stmelit národ, armádu a vést svůj lid. Musí také dbát o to, aby nebyly rozbroje mezi poslanci, aby se národ neustále zkvalitňoval. Musí dbát na to, aby školy produkovaly kvalitní lidi, aby fungovala kultura.

Ale prezident přeci toto všechno nezvládne sám, byť by byl nepřekonatelnou osobností. K tomu, aby fungoval stát či podnik, jak vy říkáte, musí být připraveni hlavně lidé.

Lidé jsou od přírody nadáni tím, že nechtějí dělat a chtějí se mít dobře. Třeba ve Slušovicích jsme se vždy snažili najít takové aktivizační faktory, aby vše fungovalo. Aby člověk dělal, tak je k tomu třeba vytvořit odpovídající podnikatelskou atmosféru.

Jsou takoví všichni lidé, nebo je to specifikum českého národa?

Češi jsou úplně stejní jako všichni ostatní. U nás ve Slušovicích jsme považovali za stejně dobré pracovníky ty, kteří u nás dělali trvale, dočasně i lidi odjinud. Zaměstnávali jsme třeba až osm set Romů a nemohli jsme si je vynachválit. Používali jsme prostě takové aktivizační faktory, aby vše fungovalo.

Vy jste považován za jednoho z průkopníků aktivizačních faktorů, o nichž se zmiňujete. Už tenkrát, v socialistických dobách, u vás existoval i strach o místo…

To jsme nevymysleli my, nýbrž Baťa.

Co přesně se za těmito aktivizačními procesy skrývá?

Aktivizačních faktorů je šest. A na každého člověka je potřeba použít konkrétní faktor. Baťa měl lidi u kruhu, kde pracovali. Během čtvrtletí šli vždycky dva lidé od kruhu pryč. Baťovy školy práce vyprodukovaly tolik lidí, aby mohli na dvě uvolněná místa nastoupit čtyři lidé, ne jenom dva potřební. A ti lidé u kruhu věděli, že šéf, který chodil po pracovišti, na začátku dalšího čtvrtletí musí přijmout nové lidi a dvou starých se musí zbavit.

A je to metoda, jak nakopnout dnešní ekonomiku? Proč se dnes vlastně ekonomice nedaří?

Musí se především vytvořit podnikatelská atmosféra. Dnes je pro majitele firem nejvýhodnější, když někde něco levně koupí a vzápětí to draze prodají. To je záměr velkého množství dnešních podnikatelů. Ale takto to přeci fungovat nemůže. Za minulého režimu zemědělci prahli, aby zavedli technologické novinky, dnes prahnou, aby dostali dotaci. To přeci nemá logiku.

Vrhl byste se dnes do podnikání?

Kdybych měl o dvacet let méně, tak bych s nikým nediskutoval a šel bych budovat nový Agrokombinát Slušovice.

Na divnou logiku poukazují i kritici holešovské zóny. Vy ale nepatříte k jejím jednoznačným kritikům.

Ona nám holešovská zóna může sloužit dobře i špatně. Fakt je ten, že vznikla na základě usnesení vlády. O jejím zřízení rozhodla vláda, která chtěla, aby tu byla automobilka Hyundai. Nakonec však stojí v Nošovicích. Zónu však nejde jen tak zrušit. To by se nejdříve muselo zrušit usnesení vlády.

A co teď s ní?

Existuje způsob, jak holešovskou zónu ihned dostat do takového stavu, aby byla užitečná. My máme studii, podle níž by v holešovské zóně vzniklo šedesát hektarů skleníků a čtyřicet hektarů intenzivní polní plochy. Těchto asi sto hektarů by produkovalo zeleninu. Ta půjde do zpracoven a odsud do obchodů, restaurací a do bytů. Skleníky spotřebují velké množství tepla. Víme, jak jej udělat. Teplo vznikne zpracováváním dřeva. Víme, že Číňané potřebují velké množství bukového dřeva, používají však jen určité výřezy, my bychom ty zbytky používali na vytápění skleníků. Je tam také vysoce kvalitní voda, takže jsme uvažovali, že by tam vznikla balírna vody.

Co nám brání toto ihned udělat?

Zatím to není možné. Zóna je postavená na principu průmyslového podniku. Pro něj je připravená. Vláda to rozhodla jinak, toto rozhodnutí by se muselo změnit. Kdyby to byl Agrokombinát Slušovice, klidně řeknu, že od pondělka od 12 hodin začneme stavět.

Kdysi jste oživil průplav Labe Dunaj Odra. Dodnes tvrdíte, že je to velká šance pro náš region. Trváte na tom?

Ano, vidím to velmi reálně. Je třeba vybudovat jez u Břeclavi, ostatní jezy jsou v podstatě hotové. Jen je nutné dodělat zdymadla. Průplav se také musí rozšířit. Kdyby se na toto podařilo sehnat peníze, tak se zaměstnají lidé a může jít o velký hospodářský přínos. Průplav by také chránil proti těžkým povodním a řešil by dopravu.

Myslíte, že by tento průplav přinesl i ekonomické oživení?

Naším největším obchodním partnerem může být Čína, ale není. Problém je totiž doprava. Ta je velmi drahá. My jsme dříve podnikali ve Vietnamu. Měli jsme tam velmi rozvinutý obchod. Využívali jsme takzvaný systém Interlichtěr (systém přepravy řeka moře založený roku 1978 se sídlem v Budapešti pozn. red.). Přijely lehké lodě, které dovezly sóju. Do nich se naložilo třeba naše pivo. Lodě dojely k Černému moři, odtud se pokračovalo velkou lodí až do Vietnamu. Tam se zase po řekách dostaly, kam bylo potřeba. Tyto lodě by dnes mohly klidně od Otrokovic k moři.

František Čuba

• Narodil se do sedlácké rodiny 23. ledna 1936 v Březové na Zlínsku. Absolvoval provozně-ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze.

• V letech 1963 až 1990 byl předsedou JZD Slušovice. Zemědělské družstvo se za tu dobu změnilo v gigant s obratem až osm miliard korun zaměstnávajícím až sedm tisíc lidí.