Ta se 
v té době ještě potýkala s problémy, kdy tam docházelo k poměrně bolestné redukci zaměstnanců.

Kdo rozhodl v roce 2010 o tom, že výrobní divize v Dolním Němčí nakonec ke dnu nepůjde a bude vyrábět boty dál?

Prezident centrály Baťa Evropa se tehdy rozhodl, že by se tato továrna měla udržet, a my jsme to dostali s managerem značky Weinbrenner na triko. Měli jsme úžeji spolupracovat s Dolním Němčím tak, aby se ekonomický vývoj pozitivně otočil. Po závodní dovolené roku 2011 došlo v Dolním Němčí k restrukturalizaci a rekonstrukci objektů, nákupu nového zařízení, tak aby se továrna mohla lépe zaměřit na druh obuvi, který jsme pro ni vyvíjeli. Po změnách v Dolním Němčí za mnou vedení v Itálii přišlo, že mi navíc 
k práci, kterou jsem v Itálii dělal, přibude ještě užší spolupráce s ředitelem dolněmčanské fabriky Dušanem Kopiarem. Výsledkem naší úzké spolupráce byly výborné prodeje vzorů, vyráběných v Dolním Němčí, po celé Evropě. Přišly tehdy dokonce i nějaké objednávky z Číny, kde se výborně prodávají špičkové mezinárodní značky MADE in EUROPE, bylo však hodně překvapivé, že chtějí importovat obuv v našem cenovém segmentu. Po prvních prodejních zkušenostech chtěli hned otevírat Weinbrenner obchody, pochopili, jaký potenciál značka má. Stejně tak se projevil zájem o tuto značku na opačné straně zeměkoule v Chile, kde chtějí pro příští sezonu začít prodávat nejúspěšnější vzory této značky. Oni totiž vidí, co jsou bestsellery v této oblasti v Evropě, a říkají si, když se to prodává v celé Evropě, proč by se to nemohlo prodávat taky v Chile. Dostali jsme od nich první zkušební objednávku na nějakých dva tisíce párů.

Jak vás poznamenalo půl roku ředitelování v Dolním Němčí? Mohl byste těch šest měsíců zhodnotit?

Já jsem tuto pozici bral od začátku jako výzvu. Tato práce je hodně stresová. Když ráno přijíždím do fabriky a všechno jde, jak má a je všechno v pořádku, tak už mám takový zvláštní pocit, že se něco stane. To pak jen čekám, co kde rupne, ale asi to tak musí být. Bota je totiž složená z mnoha komponentů, které dodává spousta firmiček a firem, takže není možné, aby všechno fungovalo na sto procent.

Váš předchůdce Dušan Kopiar vytrval v ředitelském křesle jedenáct let, čímž pro své následovníky nasadil pomyslnou laťku poměrně vysoko. Pokud si vzpomínám, žádný z jeho předchůdců v této dolněmčanské fabrice neřediteloval ani polovinu této doby. Myslíte, že tento rekord Dušana Kopiara zlomíte?

Dušan vytvořil rekord, ale my tu nejsme od toho, abychom lámali rekordy. Na druhou stranu se mně tady líbí, protože proces výroby je neustálá změna. Záleží ale na vedení společnosti, jestli mně někdy v budoucnu nabídne nějakou jinou pozici.

Jaké byly vlastně vaše začátky ve zlínské centrále u Baťů v devadesátých letech?

Tak to byl zážitek. Vzpomínám si, že když jsem tam poprvé přišel 
v lednu devadesát dva, tak tam 
v místnostech nebylo skoro žádné vybavení. My jsme působili v nějaké dřívější zasedačce, kde byly jenom židle a jako stoly jsme používali odmontované dřevotřískové des­ky.

To byla velká improvizace…

Rozhodně. Tenkrát jsme tam měli jediný fax, mobilní telefony neexistovaly a my jsme stáli řadu na posílání informací. Bylo to takové trochu bojové, ale na druhou stranu tam vládlo nadšení, že lidé zůstávali pracovat až do pozdního večera. Bylo nás tam pár a všichni se snažili, aby se společnost co nejrychleji rozjela.

Určitě se nemůžeme vyhnout ani fenoménu jménem Tomáš Baťa, vzpomínáte si na některé z nezapomenutelných setkání s ním?

Ano. Na pozici nákupce pánské obuvi jsem s ním byl jednou na večeři, když on se na mě najednou podíval a říká: „Ty, jak máš na starosti tu pánskou obuv, kolik milimetrů by mělo mít to plastové ukončení na tkaničce?" No a já jsem si řekl, že musím říct nějaké číslo, protože jsem to přesně nevěděl. Nakonec ze mě vypadlo, že by to mělo být dvanáct milimetrů. A on na to: „To je šlendrián! Všichni to tak dělají, aby ušetřili peníze, ale to musí být přesně jeden inch, tedy osmnáct milimetrů." A od té doby si to pamatuju (smích).

K produkci obuvi v Dolním Němčí mi váš předchůdce před šesti měsíci řekl, že již třetím rokem navyšuje roční výrobu o desítky procent a objednávky se navyšují také díky tomu, že firma Baťa řadu věcí přehodnotila a uvědomila si, že je její budoucnost také ve výrobě obuvi pro Evropu a že má svoje opodstatnění a výhody. Jak jste na tom tedy 
s půlročním odstupem?

Teď je u nás ve fabrice situace výrobně stabilní. Oproti období leden až duben 2013 jsme letos ve stejném časovém úseku zvýšili výrobu o dvacet procent, takže vzestupný trend pokračuje.

O kolik párů tedy celkem jde?

Zatímco loni to bylo nějakých 
273 000 párů, letos předpokládáme na základě objednávek, které teď máme, že bychom jich měli vyrobit 350 000. Příští rok by to mělo být půl milionu. K tomu nutno říct, že v současné době děláme lepenou a přišívanou obuv, kdy tyto technologie vyžadují určitý systém práce. My v současnosti řešíme to, abychom nemuseli měnit výrobní systém, a proto se zabýváme možností nákupu dalšího dopravníku. Ten by nám umožnil výrobu rozdělit na dvě nezávislé části. To se ale bude týkat až příštího roku. Vedení evropské centrály má navíc takový sen, že bychom měli během několika let vyrábět ročně milion párů obuvi, což bude v souvislosti s personálním obsazením hodně složité. Už teď, při plánu půl milionu párů za rok, máme velký problém s tím, že nám nemá kdo ušít potřebné množství svršků. Byla tady spousta firmiček, které se tím zabývaly na kvalitativně slušné úrovni, ale v průběhu krize, tedy odlivu výroby na Dálný východ, zanikly. Naše šicí dílna nestačí kapacitně vykrýt ani vlastní potřeby. Takže souběžně s tím využíváme tři kooperace na Slovensku a dvě malé dílny v Čechách.

To budete ale určitě muset zvýšit počet zaměstnanců, kolik jich pracuje v dolněmčanské továrně dnes?

V současné době jich zde pracuje 147. Otevřeli jsme provoz minidílny, kde vyrábíme vzorky a veškeré malé série. Je zde připravena také výroba personalizované obuvi pro internetový obchod firmy Baťa Evropa. Výrazně se nám díky tomu zvýšila produktivita hlavní výroby, která se tak zaměřuje pouze na dlouhé série. Abychom mohli vyrobit pět set tisíc párů obuvi, potřebujeme třicet pět nových zaměstnanců, pak bychom měli zaměstnávat více než 170 lidí.

Jak byste srovnal lidi v zemích, kterými jste profesně prošel?

Je těžké lidi srovnávat, každá národnost má svoji specifickou mentalitu a odlišný pohled na život. Například od devadesátého pátého jsem cestoval minimálně dvakrát ročně do Indie, kde najdete vedle sebe neuvěřitelné kontrasty mezi bohatstvím a chudobou. Spousta mých kolegů odmítala do Indie jezdit z důvodu, že nemohli překousnout pocit, že jsou zodpovědní za chudobu a podmínky, v jakých tam lidé žijí. Já jsem do Indie jezdil s tím, že když jim dáme práci, za kterou oni dostanou svoji výplatu, bude to pro ně příležitost dosáhnout lepší úrovně

Na druhou stranu, přesun výroby botů na Dálný východ vedl k tomu, že začala upadat výroba tady…

Po roce dva tisíce deset se ale začala spousta značkových obchodníků vracet zpět do továren v Evropě, jsou blízko trhu a jsou schopny rychle reagovat na změny módních trendů a pružně takovou obuv dodat na pulty. Společnost Baťa tu změnu udělala včas, tedy těsně před začátkem tohoto evropského boomu. Maloobchodník totiž čím dál více potřebuje, aby měl boty vyrobené přesně 
v ten moment, kdy to zákazník očekává. Doba výroby boty je totiž stejná tam jako tady v Evropě. Navíc se k tomu přidává to, že dopravit boty například z Číny do Evropy trvá minimálně čtyři týdny, než se dostanou ze skladů na pult, trvá další týden až dva. A například jaro panuje v posledních letech v Evropě strašně krátkou dobu, a pokud se nestihne jarní kolekce dostat na pulty včas, tak si ty boty už nikdo nekoupí, protože s létem, které přichází rychleji, zájem o jarní obuv zmizí. Z toho plyne, že dnes je pro obchodníky nejdůležitější čas, a spousta z nich si to uvědomuje. Proto se stahuje jejich zájem o výrobu obuvi z Asie zpět do Evropy.

František Bělíček

- Narodil se 12. září 1960.
- Vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině.
- Po skončení vysoké školy působil v Chemických závodech Litvínov.
- Rok poté přešel do Svitu Gottwaldov, kde měl na starost část ostatní dopravy.
- Od roku 1990 pracoval jako ředitel divize dopravy ve Svitu.
- Do společnosti Baťa nastoupil 1. ledna 1992 jako vedoucí investiční výstavby.
- Zhruba po roce a půl přešel do obchodního oddělení ve Zlíně, kde 12 let pracoval jako nákupce pánské obuvi.
- V roce 2010 přešel do evropské centrály společnosti Baťa v italské Limeně u Padovy, kde se tehdy začala vytvářet nová struktura , zabývající se designem, vývojem a tvorbou nových produktů. Tam měl na starost značky Weinbrenner a Nord star, společně vyvíjené se dvěma Brand managery.
- Na sklonku roku 2013 nastoupil do výrobní divize společnosti Baťa ČR v Dolním Němčí.
- Od 1. ledna 2014 tam nahradil Dušana Kopiara v pozici ředitele.
- Bydlí s rodinou v Březůvkách a má dvě děti.