Pětašedesátiletý fotograf a biolog přivezl i záběry bobrů nad a pod vodní hladinou, kterým se věnoval v minulém roce. celý článek a fotogalerie ZDE

Jaká byla vaše cesta k fotografování pod vodní hladinou. Co bylo první: biologie, fotografie, nebo potápění?
První bylo potápění, s kterým jsem začal jako mladý hoch. Potápím se už pětačtyřicet let. Fotografování byla součást mé odbornosti, protože jsem vystudoval systematickou ekologickou biologii se zaměřením na ichtyologii. Propracoval jsem se ke studiu etologie (zkoumání chování živočichů – pozn. red.) a součástí tohoto vědního oboru je i fotodokumentace. Pak jsem přešel na ryby a vodní živočichy vůbec, ale časem se mi to zdálo málo. Už jako absolvent jsem se začal věnovat fotografii vážněji a prošel jsem skoro všemi jejími odvětvími, a to i profesně, od reklamní po akt. Měl jsem i firmu Vědecká fotografie, kde jsem se věnoval technikám, jež běžně nejsou dostupné. Nakonec jsme zůstal při rybách. Protože bydlím při Dunaji, viděl jsem právě tady svou šanci.

Většina fotografů pracujících pod vodní hladinou se zajímá o mořské živočichy, proč jste si vybral ryby sladkovodní?
V moři je to mnohem jednodušší. Je to i otázka peněz. Dnes je svět otevřený a prakticky všechny destinace jsou přístupné. Tím ale neznevažuji mořskou fotografii. Pro mě je sladká voda větší dobrodružství. V Podunají však nefotografuji jen ryby, ale i ptáky a přírodu vůbec. Což se promítlo i do mé knihy Dunaj, řeka života. K moři jsem jezdil také a díky potápění jsem poznal tři čtvrtiny světa. Vždy to bylo zajímavé.

Jakým způsobem pracujete?
Ti, kdo se potápějí a přitom fotografují, nemohou udělat takové obrázky jako já, když nejdříve vymyslím projekt. Například vloni mě přilákal bobr, a tak jsem se soustředil jen na to, abych jej zachytil pod vodou. Najít bobra v čisté vodě a ještě se k němu dostat, to je problém. Celý rok jsem věnoval jen této práci a výsledkem je deset fotografií.

Kolik knih a výstav se vám již podařilo realizovat?
Udělal jsme víc knih. Ta poslední vyšla i v češtině, jmenuje se Tajemný život ryb. Celkem mi vyšlo šest knih. Výstav jsem měl mnoho, dohromady jich bylo třicet šest, z toho dvacet osm samostatných.

Co je na fotografování sladkovodních ryb a živočichů nejtěžší?
Nejtěžší je najít čistou vodu. Čisté sladké vody je totiž velmi málo, většinou jsou to jen horská plesa, horské potoky a štěrkovny. Tam, kde je pětimetrová viditelnost, to člověka až dusí. V moři máte běžně viditelnost třicet i čtyřicet metrů. V čisté vodě však ryby vždycky nejsou, a proto musím poznat, kde se zvířata nachází. Těžím z toho, že jsem biolog a vím, kde je najít. Pořád musím vodu kontrolovat. Stává se, že celý rok je v daném místě neprůhledná voda a naráz se vyčistí a je čtrnáct dní viditelnost tři metry. To můžu fotografovat. Sladkovodní fotografie je tak o mnoho pracnější. Je to také o štěstí, aby vám zvíře v té čisté vodě postálo.

Řada fotografů řeší, zda zůstat věrný analogové fotografii, nebo se vrhnout na digitální. Jaký názor máte vy?
Dlouho jsem s tím bojoval, protože jsem se po letech naučil dobře dělat diapozitivy a výsledky mé práce byly celkem přijatelné. Je však jiná doba, jiné technologie a jiné výstupy. V redakcích již diapozitivy nechtějí, protože je musí skenovat a mají s nimi více práce, a tak jsme přešel na digitální fotografii. Digitálně pracuji asi pět let a už bych se nikdy k analogu nevrátil. Je to prostě zázrak.

Na čem se chystáte pracovat nyní?
Dlouhé roky jsem se i jako vědecký pracovník zajímal o zimování ryb. O tom, jak žijí ryby v zimě, nejsou přesné údaje, ale jen dohady. Prý zůstávají v nejhlubších místech, kde má voda čtyři stupně. Není to však pravda. Proto se tím chci nyní zaobírat. Mám již nějaké výsledky, ale je to dlouhodobá práce.

Již dříve zveřejněné články naleznete vpravo nahoře v oddíle Související články