Osmý ročník s názvem Sečéní pešuňkou začal v sobotu krátce po šesté hodině ranní, a to pár metrů od nýtovaného portálového mostu z roku 1921, který se klene přes řeku Moravu. Před osmnácti lety byl vyhlášen kulturní památkou.

Svištění kos ve vysoké trávě bez kapičky rosy, která narostla pěkně vysoká na břehu řeky, jenž přiléhá k obci, si nenechali ujít kostelanští Lajblisté, ani členové folkloristicko-recesistického seskupení Baňa Babice. I když tlak vzduchu zrovna nepředpovídal pěkné počasí k sušení sena, pustili se sekáči s chutí do práce.

„Sdružení Lajbl má mimo jiné ve svých stanovách, že bude udržovat kostelanské nářečí. Proto tato akce nese název Sečéní pešuňkou, ačkoliv správně by to mělo být sečení pešunků," objasnil Pavel Smělík, předseda občanského sdružení Lajbl. Dal k dobru, že šířka pešunku na břehu řeky Moravy kopíruje šířku zahrady za domy v sousedství hráze vodního toku.

„Rodiny, které chovají králíky, si námi posečenou trávu usuší. Ti, co králíky nemají, ji někomu darují. Jsou to tak trochu ,dealeři trávy," prozradil s úsměvem Pavel Smělík.

Ne vždy se ale podle něj podaří kvalitní seno z břehu Moravy sklidit. Přijde deštivé počasí a seno přijde vniveč. Trávu z pešuňků si někdy bere pro koně kostelanská Marie Mařáková.

„Při sečení pešuňkou nám nejde o žádnou soutěž, který ze sekáčů bude na vymezeném úseku nejrychlejší, ale jde nám o posekání trávy na břehu řeky Moravy," dodal šéf kostelanských folkloristů.

Když sekáči na chvíli odložili kosy, aby si oddechli, posilnili se trnkovou kořalkou a zanotovali si některou ze slováckých písniček. Nouze nebyla ani o koláče, slaninu, nealkoholické nápoje a další dobroty.