Jezdíváte na filmovou školu pravidelně, i když nejste součástí programu?

Popravdě jezdívám jen, když mě programová ředitelka Iva Hejlíčková pozve. Já jsem přestal jezdit, když to byl jednu dobu festival takových „zaprděných“ intelektuálů. My jsme tady byli tehdy s Koljou a oni nám ho vypískali. Takže jsem několik let nejel, protože jet si v půlce léta takovou dálku pro výprask, mi přišlo zbytečné.

Jak to, že jste se vrátil?

Po čase mě Iva Hejlíčková přesvědčila, že už se situace změnila a festival je o lásce k filmu a pro lidi, kteří tu kinematografii mají rádi.Předvedli jsme tu pak předpremiéru Po strništi bos.

Jak v Uherském Hradišti trávíte přes festival volný čas?

Já se tady snažím přes filmovku volný čas nemít, takže z Hradiště vlastně kromě Masarykova náměstí nic neznám. Například Moravu jsem viděl jednou z auta, ale rád bych se kolem ní prošel. S manželkou Evičkou víceméně jen chodíme z kina do kina.

Chcete blízkou osobu nalákat, ať s vámi jede na filmovku, co jí řeknete?

Že filmy, na které by vás ani nenapadlo se podívat, vám tady naservírují přímo pod nos, a vy si můžete být jistý, že neuděláte chybu. To je třeba rozdíl mezi festivalem v Karlových Varech, kde můžete z poloviny filmů odejít, protože jsou to současná umělecká díla. Nebo vám nesednou a nemáte na ně náladu. Tady to jsou filmy prověřené časem a pečlivě vybrané.

Představte si, že jste vystřídal ředitelku Radanu Korenou, změníte něco?

Chtěl bych, aby prostředkem toho festivalu protékala řeka, protože je tu poměrně vedro. Prostě vyjít z kina a sednout si a ponořit nohy do vody. Chce to ženisty a buldozery, a prostě tu řeku protáhnout městem. Nebo se přesunout právě blíž k Moravě.

Letos se účastníte programu jako překladatel. Raději režírujete nebo překládáte?

Raději režíruji, jelikož překládání je strašně náročný proces. Navíc si nesmíte nic domýšlet. To mi hrozně vadí, jelikož ona kniha Tajemství filmové řeči byla napsána před dvaceti lety. Já bych ji nejraději aktualizoval a dával tam příklady z nových filmů. Použil bych třeba Matrix, ale to nemůžu, protože musím pokorně zůstat stranou v roli překladatele, který se snaží vše vyložit tak, jak to autor myslel. To mě frustruje.

Kdybyste o sobě měl natočit film, jak by vypadal?

Já jsem v podstatě takový film napsal asi před deseti lety. Měl to být film točený v angličtině o českém režisérovi, který chce natočit film v angličtině a setká se přitom s tou zahraniční kulturou a cpe se do ní. Bohužel se to nepodařilo zrealizovat. Teď jsem to po letech vytáhl a přepsal jsem to jako román. Pro mě samotného to bylo zajímavé v tom, že na tom scénáři se odrážel pohled na tvorbu toho tehdy 35 letého režiséra a dneska, jako padesátiletý, jsem to předělal a přidal tomu svůj současný pohled.

Autor: Tomáš Vojkovský