Hodiny na hradišťském kostele odbíjí desátou, když se dvacítka členů etnografické expedice schází u fašankového autobusu. Mezi posádkou vidím staré známé tváře i několik zbrusu nových. „Tak vás po roce znovu vítám na palubě a hned vyrážíme směr Rudice," zdraví pasažéry z řad etnografů, novinářů a milovníků tradic Libor Lukáš, někdejší hejtman a otec myšlenky fašankového autobusu.

Stařičký autobus zvládá cestu perfektně. I kopec do Rudic zdolává s úspěchem, sice hlemýždím tempem, ale s přehledem. Zastavujeme před hospodou, respektive zastavují nás maškary v policejních uniformách. Bez váhání vpadají přímo do autobusu. „Tak co, pane řidiči, pil jste? Že nééé? Jak si to dovolujete? Řidič, který na fašank neměl štamrplu, zaslúží pokutu," halekají do uší usměvavému šoférovi našeho prapodivného vozidla. Ten se však nenechává rozhodit a zachovává k alkoholu odmítavý postoj. Ze zatáčky nad hospodou pomalu vychází čelo průvodu. Krásné Rudičanky v kostýmech jdou hned do kola s pánskou částí osazenstva autobusu.

„Ty, mladý, tebe znám. Ty máš fagana s Aranků a neplatíš na něho alimenty. To sa mosí odčinit. Buď sa vyplatíš, nebo to zúčtujeme večer na muzice," vybraly si mne za snadný cíl policistky, které už nechaly vydechnout řidiče. Vymaním se jim, až když pod dozorem maškar odcházíme okoštovat něco z místních zdrojů do hospody. Ve vyhřáté místnosti strávíme jen půlhodinku, pak znovu do autobusu a směr Komňa. Tamní skakúny si nemůžeme nechat ujít. Cestu prodlužuje jen neplánovaná zastávka v Záhorovicích. U druhé skupinky mávajících fašankářů totiž už neodoláme a na chvíli přibrzďujeme. A dobře, že tak. Dostáváme totiž senzační boží milosti. A taky děláme pár fotek do novin. Hradišťský místostarosta Stanislav Blaha má taky jednu. Se dvěma krásnými Šmoulinkami.

„To je jako na předvolební billboard," usmívám se v narážce na jeho stranickou příslušnost k ODS. A vzápětí se tomu nepříliš zdařilému vtípku smějeme všichni. Ještě fotka se třemi mušketýry, pak rychle naskákat do autobusu a směr Komňa. Tam už z dálky slyšíme „podšable, podšable" čtveřice krásně namaskovaných skakúnú chodící po obci v pozadí s klidným hospodářem alias starostou. V Komni sice mají výborné koblihy, ale my už zase nastupujeme a vyrážíme do Strání. Parkujeme kousek od Štrbákovce, dál se totiž nesmí. Těsně před památkovým domkem doháníme straňanský fašankový průvod. „Tož vitajte," zdraví nás usměvavý starosta Ondřej Benešík a už se jde věnovat „svým" malým fašankářům, kteří jdou v čele průvodu. A jako každým rokem zvládají tanec podšable na jedničku. Odtančí si svůj kus a hned dostávají na zahřátí čaj v plastovém kelímku a na zakousnutí chleba s cibulí. Při pohledu od Štrbákovce směrem do kopce se dívám na úžasnou přehlídku krojů.

„Tak tohle je skutečně živá tradice. A jak je krásná," běží mi hlavou, když mne míjí průvod a my vyrážíme do Březové. Obce, která se stává gurmánským vrcholem dnešního dne, přímo před hospodou totiž podávají zabijačkové pochoutky. Polévku přímo z kotle nebo teploučký ovar. Prostě pravý slovácký fašank.