Po dlouhodobé fyzické a technické přípravě a po několika zrušených termínech odjezdu, z důvodu špatného počasí, dne 31. 7. v dopoledních hodinách vyrazila kolona aut s patnáctičlennou posádkou směr Slovinsko.

V podvečer jsme dorazili do Národního Triglavského parku do doliny Krma, kde bylo na Kovinarské koči dohodnuté ubytování a která nám zároveň posloužila i jako základní tábor. Tady jsme se rovněž setkali s našim horským vůdcem Bojanem a Sonjou, zástupkyní slovinské partnerské společenosti Helios. Po vydatné večeři, nabalení batohů a přípravy věcí potřebných pro pobyt v horách jsme brzy ulehli ke spánku, plni očekávání dnů příštích.

První výstup: Triglavský dom

Ráno, ještě za šera, nás nad vrcholky hor přivítala čistě modrá obloha a mírný opar v údolí. Za chvíli začalo skály osvětlovat vycházející slunce a vytvářelo nezapomenutelnou scenerii, což bylo samozřejmě důvodem k pořízení několika fotografických záběrů. Po rychlé snídani a krátkém přejezdu auty jsme obtěžkání batohy vyrazili z nadmořské výšky 944 m směr Triglavský dom 2515 m. V první části cesty se šlo převážně listnatým lesem, který byl postupně nahrazován klečí až k Pastýřskému stanu, pastevecké kolibě ve výšce 1763 m n. m. Tady byla krátká přestávka s občerstvením z vlastních zásob, která přišla všem vhod. Dále jsme pokračovali již terénem bez vyšší souvislé vegetace až na hranici, kde bylo pouze kamení a skály. Tady začínala poslední část cesty před dosažením Triglavského domu na Kredarici, které se velmi výstižně říká Kalvárie.

Přes neodbytnost slunečních paprsků, zvyšujícího se stoupání a váhy batohů celá skupina kolem poledne dorazila na Triglavský dom, kde bylo objednané ubytování. Původně byl v plánu po delší přestávce výstup na vrchol Triglavu, ale bohužel po 15. hodině se přihnala bouřka a donutila nás odložit výstup na druhý den ráno.

Druhý výstup: k vrcholu Triglavu

Noc ve společné ložnici proběhla bez komplikací a již v 5.30 jsme spěchali k oknům, čekajíce výhled na azurově modrou oblohu, ale bohužel opak byl pravdou. Po krátkém váhání a konzultacích s meteorology náš horský vůdce Bojan rozhodl: JDEME! Nasadili jsme si přilby, nasoukali se do horolezeckých úvazků a vyrazili. Na chvíli se rozestoupila mračna a ukázal se nám masiv Triglavu v celé své kráse a majestátnosti, bohužel ne nadlouho. Ocelové klíny a lano nás studili do rukou a po počátečních nejistých krocích jsme svižným tempem dorazili na Malý Triglav, kde jsme po krátkém zadechnutí pokračovali úzkým hřebenem podél zábradlí z ocelového lana k hlavnímu vrcholu Triglavu.

Dokázali jsme to!

Cestou jsme potkávali ostatní turisty, kteří již byli na vrcholu a vraceli se zpět, což nám trochu komplikovalo cestu. Aljaževa stolpu, symbolu Triglavu, jsme dosáhli v 8.05. Po přípitku, nezbytném focení, křtu a obdržení osvědčení o dosažení vrcholu jsme začali sestupovat zpět na Kredaricu. V 10 hodin jsme byli zpět na Triglavském domě, hodili jsme si na záda batohy a pokračovali v sestupu stejnou cestou zpět dolů k výchozímu bodu (Dolina Krma). Trochu ve spěchu, protože z vedlejšího údolí na nás vykukovaly bouřkové mraky i s nezbytnou zvukovou kulisou, které si to nakonec rozmyslely a šly jinou cestou, a mi mohli v poklidu s krátkými přestávkami sejít až k autům, kde jsme byli asi v 15.30.

Celý den byl zakončen posezením u večeře, tradičního slovinského jídla jota, a u dobrého českého piva, moravského vína a slovácké slivovice.

Poslední den se celá výprava přesunula do Bledu a po projížďce na lodičkách po jezeře, prohlídce ostrova s kostelíkem, koupáním a následným nákupem dárků pokračovala v cestě domů.

I když nám nebylo umožněno přes oblaka vidět z vrcholu Triglavu okolní vrcholky Julských alp, byli všichni účastníci, i přes otlačená záda a bolavé nohy, velmi spokojeni a společně se těšíme na další expedici.

Miroslav Hrabec