Když jsme v září dorazili do Rigy a začali místní se setkáním seznamovat, často jsme si vyslechli spoustu důvodů, proč to nepůjde. Někteří Lotyši poukazovali na nepohostinnou lotyšskou mentalitu. Nemáme ve zvyku otevírat dveře cizím lidem, bojíme se. Máme špatné zkušenosti z dob komunismu. Nevíme, co máme čekat. Nebudou mezi nimi uprchlíci? Bojíme se terorismu. A zároveň se našli takoví, kteří nám od začátku obětavě pomáhali a táhli s námi přípravu i v těžkých chvílích.

Je pár dnů po setkání. Víme, že pro více než 95 procent účastníků se našlo ubytování v rodinách. Do organizace se postupně zapojilo více než 80 farností a tisíce hostitelských rodin, vrcholní představitelé států i církví. Ubytování nabízeli lidé věřící stejně jako lidé bez kontaktu s církví. Setkání bylo událostí, kterou žila celá země.

Setkání představuje možnost překročit dosavadní představy o druhých i sama sebe. Dotklo se mě, když jsem se dozvěděl o skupině mladých Rusů, kteří se obávali, jakého přijetí se jim dostane. Přes prvotní obavy, způsobené zjitřeným mediálním obrazem, zakusili vlídnou pohostinnost lotyšských rodin, se kterými se v poklidné atmosféře bavili a vzájemně si naslouchali.

Dělá mi radost, že se podařilo propojit tisíce mladých lidí a rodin, jimž všem zůstane zážitek radostného společenství a vzájemného přijetí. Tisíce mladých lidí z celé Evropy se nespoléhalo jen na rozšířené představy a přijelo si do Rigy udělat obrázek sami za sebe.

Název setkání Pouť důvěry se dle mého podařilo naplnit. Mnoho Lotyšů překonalo sama sebe a znovuobjevilo, že mají velké srdce. V dnešní atmosféře se nenechali svázat obavami. Nebáli se otevřít druhým a získali víc, než si kdy dokázali představit. Věřím, že se vyplatí důvěřovat lidem. Mám radost, že tomu věří i spousta Lotyšů.

PETR PIJÁČEK