Když se s nimi ještě před koncertem setkávám v suterénu kulturního domu, obě zpěvačky se zrovna chystají na svá vystoupení. I při závěrečném ladění ukulele si ale naštěstí najdou čas zodpovědět na mé otázky.

Obě pocházíte ze Slezska… Jak vás na Slovácku přivítali?

M.K.: Dorazily jsme dnes z Ostravy, a hned pod příjezdu nás samozřejmě pohostili slivovičkou.

E.M.: Já jsem dostala hned dvě. Ale tu druhou si dám až po koncertě, abych vůbec vyšla schody. (smích)

Vy samy máte slivovici rády?

M.K.: Já jsem vinař, ale jako lék nebo na trávení si slivovici dám.

E.M.: Taky jsem spíš na víno. Ale když přijedu do kraje, kde je vyhlášená, tak samozřejmě ochutnám.

Už jste někdy na Slovácku vystupovaly?

M.K.: V Dolním Němčí jsme poprvé v životě, ale Morava i Slovácko nám nejsou neznámé, navštívily jsme například Velehrad. Pokaždé mě fascinuje zdejší nářečí. Je tak krásné, a vyzařuje z něj, že místní lidé berou život v klidu a pohodě.

Jezdíváte často na podobné akce na menších obcích?

M.K.: Určitě, nejen plesy, ale i menší firemní večírky. Paradoxně si toho vážíme víc než velkých koncertů, protože na vesnicích lidé kulturu ocení. V Praze jsou lidé už přesycení, zatím jinde se skutečně chtějí bavit.

E.M.: Když je dobré publikum, je jedno, jestli zpíváte v malé obci nebo v hlavním městě. A podle mě jsou lidé v dědinách jiní, přátelštější.

Jak se to například projevuje?

E.M.: Ve městě je anonymita a lidé se o sebe vůbec nestarají. I když samozřejmě vše má svá pozitiva i negativa. Na vesnici před sousedem nic neutajíte. (smích)

M.K.: Lidé na vesnicích mají i úplně jiný pohled na život, jiné starosti. Mnohdy mají zahrádky, netráví čas jen ve svém bytě a nemusí tak myslet jen na práci a problémy se šéfem.

Projevuje se tento rozdíl i na koncertech?

M.K.: Lidé tady nemají tolik příležitostí se setkávat na akcích či plesech. V Praze člověk měsíčně navštíví třeba pět plesů, a těžko si ten pátý užije tak jako ten první. Je to jako s věcmi. Když na něco dlouho šetříte, určitě si toho vážíte víc, než když si něco pořídíte jen tak z rozmaru. Ale jak to bude dnes, to nevíme. Trochu se bojím.

Proč?

M.K.: Mám docela obavy z toho, jak místní přijmou anglicky zpívané písně. Snad nás nevypískají.

E.M.: Přece jen na podobných plesech bývají mnohdy starší lidé, kteří neznají současnou hudební scénu a moderní písně se jim moc nelíbí. Takže mám strach, jestli vůbec půjdou tančit.

Je nějaká akce, kde byste odmítly vystupovat?

M.K.: Přišla mi třeba nabídka předvádět spodní prádlo. To bych nevzala, nikdy bych nechtěla, aby si se mnou lidé spojovali to, že se svlékám.

E.M.: Mě by si na spodní prádlo neobjednali. (smích) Pořádně bych si rozmyslela například politické akce. Musela bych si být tou stranou naprosto jistá, abych na něco takového kývla.

Eliška Mrázová alias Elis je česká dvacetiletá zpěvačka původem z Ostravy, která zaujala v soutěži Hlas Československa a v roce 2014 zvítězila v anketě Český slavík v kategorii Objev roku. Ve své tvorbě se zaměřuje na reggae písně, vydala album z názvem Shubidu.

Markéta Konvičková je česká dvacetiletá zpěvačka pocházející z Třince, která na sebe upozornila v soutěži Česko Slovenská Superstar a v roce 2010 zvítězila jako Objev roku v soutěži Český slavík. Vydala tři alba s názvy Na šňůře perel, Kafe, bar a nikotin a Tablo. Zdroj: oficiální weby Elis a M. Konvičkové

Související Na plese v Dolním Němčí řádily Retro babky, výhrou byla stará televize