Vladimír Václavek byl jedním z tvůrců brněnské alternativy. S bubeníkem Milošem Dvořáčkem se setkal v téměř jazzovém seskupení Ivy Bittové Čikori. Základem jejich společné hudby zůstává Václavkova kytara, lehce dokreslující základní melodii a klidný zpěv s důrazem na význam a souznění s hudbou.

Zemitý melodický základ pak živelně rozvíjí a obohacuje mimořádně talentovaný bubeník Miloš Dvořáček.

FOTOGALERIE ZDE

Večer po projekci pak dvojice odehrála koncert v hradišťském klubu Mír.

Jak se zrodil nápad spojit němé filmy a vaši hudbu?
Vladimír Václavek: Kdysi před lety u příležitosti festivalu v pražském kině Aero jsme dostali nabídku hrát k filmu Extáze. Celkem se nám to líbilo, a tak jsme to od té doby ještě několikrát zopakovali. Je to totiž něco jiného než normální koncert.
Miloš Dvořáček: Je tam další stránka, kterou tvoří audiovizuálno. Při koncertech se napojujeme na diváky a místa. Tady se ještě musíme napojit na film. Je to daleko zajímavější než koncert a časem k tomu přibude třeba i pohybová část.

Improvizujete při němých filmech?
Vladimír Václavek: Většinou improvizujeme a reagujeme na to, co se děje na plátně a přichází od diváků. Je to proto vždy neopakovatelné.

Je pro vás hraní k filmu volnější?
Miloš Dvořáček: Určitě. Já se sice neomezuji ani při hraní na koncertech, kde však hrajeme víc aranžované a psané věci. Není to úplně čistá improvizace. Hraní k filmu je pestřejší, k čemuž to samo o sobě přímo vybízí.

Přišli jste díky hraní na chuť právě němému filmu?
Miloš Dvořáček: Určitě. Já jsem si dříve myslel, že je to v podstatě naivní umění. Když jsem viděl právě Vozku smrti, zjistil jsem, že je to naprosto seriozní věc a dobrý příběh.

Máte nějaký klíč, podle něhož si vybíráte filmy?
Vladimír Václavek: Nechceme, aby to byly jen temné a morbidní filmy, ale aby v nich byla alespoň nějaká naděje.

Co vás k filmům přitahuje?
Miloš Dvořáček: To, co mě láká na němém filmu, je možnost udělat muziku k něčemu, co není psycho. Je poměrně snadné při improvizaci spadnout do temné polohy, ale přinést něco radostného, to je podle mě veliké umění.

Jaké jsou reakce diváků?
Vladimír Václavek: Zatím byly vždy jen pozitivní ohlasy a doufám, že tomu tak bude i dnes.

Pamatujete si na nějakou zajímavou reakci?
Vladimír Václavek: Právě včera mi jeden z diváků říkal, že mu ze spojení filmu a naší hudby běhal mráz po zádech.