Tento zájem ho o víkendu přivedl na hrad Buchlov. Společně s kovářem Janem Lokajíkem tam totiž poprvé představili tavbu železné rudy ve středověké peci. Samotný úkon viděli návštěvníci chřibské dominanty až v neděli. Po celou sobotu tam Dominik Talla i Jan Lokajíček přikládali habrové dřevo, aby získali odpovídající teplotu pro tavbu a také dostatek oxidu uhelnatého.

„V peci by mělo být minimálně 1170 stupňů Celsia, my bychom díky velkému měchu a dlouhému zahřívání mohli dosáhnout až 1350 stupňů," prozrazuje Dominik Talla a dodává, že potřebují také dostatek oxidu uhelnatého, který mění železnou rudu na kov. Celý akt se konal na prvním nádvoří hradu v asi půl metru vysoké peci z Moravského krasu. „Je tu nedostatek jílu, takže jsme museli pec vytvořit ze směsi standardní šamotové hmoty s pískem. Ten je důležitý, aby pec nepraskala, samotná šamotová hmota je totiž hodně výbušná, je stavěná na pomalé schnutí, k čemuž v tomto případě rozhodně nedochází," vysvětluje kovář. Proces tavení pak trvá deset hodin. Do zahřáté pece se začne přidávat dřevěné uhlí a pak drcená železná ruda. „My jí máme na Buchlově asi dvacet tři kilo," zmiňuje mladý muž. Že dochází ke kýženému procesu, se podle jeho slov pozná ve chvíli, až z pece začne hořet kychtový plamen. Když je dílo dokonáno, vylomí „kotelníci" štítek, čímž otevřenou pec.

„Je to spodní uzávěr pece, taková klenbička ve tvaru písmene A," objasňuje Dominik Talla. Z pece pak získají „kovovou hubu", kterou zpracovávají kováři. Na Buchlově to byl konkrétně Jan Lokajíček, který vlastně celou akci podle slov Tally spískal. „Jezdím sem už pět let jako kovář na sympozium. Paní Mikulová mě oslovila, protože ví, že pomáhám i s tavbou, jestli bychom nechtěli přijet s pecí, a tak jsem přemluvil Dominika a jsme tady," usmívá se Jan Lokajíček.

Související Na Buchlově se sešla šedesátka kovářů