„Od skončení studia a následné praxe u košíkářského mistra Františka Daňhela v Buchlovicích se mně nestalo, že bych od počátku kalendářního roku neměla práci a musela pozastavit košíkářskou živnost,“ posteskne si Hana Špalková, která si zvolila zajímavé a krásné řemeslo, nemající zlaté, ale proutěné dno.

V necovidovém čase přicházely na svět v její dílně z vrbového proutí nebo pedigu, což je štípaný španělský rákos, ošatky, podnosy, košíky, tácy, obaly na demižony, litrové i dvoulitrové sklenice, koštovačky na víno a kořalky, ale i mnoho dalších proutěných výrobků. Řeč se stočí k pletení pomlázek, což bylo léta pro košíkářku pouze sezonní záležitostí v předvelikonočním čase.

Třímetrový tatar dá zabrat

Na přání zákazníků dokáže uplést pomlázky různých délek. Od miniaturních deseticentimetrových, kterými šlaháči zdobí klopy svých kabátů, až po třímetrové, jejichž výroba hodně unavuje ruce.

„Před loňskými a letošními Velikonocemi jsem kvůli covidovému času upletla jen pár pomlázek, a to pouze pro muže z naší rodiny. Vděčnými diváky na mých předváděcích akcích pletení žil bývaly děti školou povinné, které si chtěly samy zkusit, jak se kroutí vrbové proutí,“ svěřuje se košíkářka Hana Špalková, držitelka Ceny Vladimíra Boučka.

Plete téměř poslepu, zasvětila už tisíce lidí

Při předváděčkách ve školách, v rožnovském skanzenu, v Parku Rochus nad Uherským Hradištěm, ale i na jarmarcích zasvětila do tajů košíkářského řemesla tisíce lidí. Pomlázky plete paní Hana téměř po slepu. Netají se tím, že někteří školáci byli při předváděčkách velice učenliví.

„Na pletení pomlázek byla kupodivu šikovnější děvčata. Holt, muži jsou spíše na koštování vína nebo slivovice. Tím ale nemyslím ty malé školáky,“ řekne s úsměvem huštěnovická košíkářka.

Až do roku 2020 měla košíkářské práce až nad hlavu.

„Když jí bylo opravdu hodně, třeba před Velikonocemi, jarmarky, košty vína a slivovice či velkými zakázkami košíkářských výrobků, začalo vrbové proutí i pedig prorůstat volným časem rodiny. Pomáhala mi dcera Andrea, maminka, ale také manžel se synem,“ pochvaluje si košíkářka aktivní pomoc rodinných příslušníků.

„Byť jsem musela košíkářskou živnost kvůli pandemii pozastavit, přesto mě těší, že jsem si v útlém mládí vybrala překrásné řemeslo. Mojí životní osnovou se stalo vrbové proutí a pedig. Já jsem je za těch čtyřicet let, co s nimi pracuji, nezradila a ony nezradily mě,“ tvrdí hrdě košíkářka.