Devadesát let úspěšného a radostného života v neděli oslaví varhaník, sbormistr a dirigent Karel Dýnka (na snímku).

V dětství hudebníka ovlivnila především maminka, která působila v pěveckém sboru a také dědečkova vášeň pro hru na harmoniku.

„Maminka si neustále zpívala při práci a naproti našeho domu byla hospoda, kde se často pořádaly zábavy. Já jsem tam jako malý kluk stál u okna a poslouchal jsem, jak hrají,“ vzpomíná Karel Dýnka, kterého to k hudbě táhlo už od útlého dětství.

Láska k ní ho provází celý život. Profesně činný byl šedesát pět let. Dnes už sice nehraje, koncerty ale rád navštěvuje stále.

„Ta profesní cesta byla velmi pěkná a neustále jsem na ní hledal nové skladatele a skladby. Upřednostňoval jsem ty z baroka a renesance, ale objevoval jsem i moderní skladby z muzikálů“ říká Karel Dýnka. Za svůj největší životní úspěch osobně považuje, že mohl dirigovat na anglické univerzitě v Cambridge.

„Měl jsem pod sebou tenkrát asi sto padesát zpěváků a celý londýnský symfonický orchestr. Bylo to na studentské koleji, kde bydleli angličtí princové,“ usmívá se dirigent, který se jako vůbec první stal laureátem ceny města Uherského Hradiště. K tomuto městu má umělec velký vztah a založil zde také dětský pěvecký sbor.

„Když jsem sbor zakládal tak mi město velmi pomáhalo a za to jsem moc vděčný. Uherské Hradiště je pro mě jedním z nejkrásnějších měst vůbec,“ říká rodák ze Slovácka Karel Dýnka.

Nejvíc k srdci mu přirostl ale tamní kostel.

„Protože je barokní a střídmé baroko, krása skladby a liturgie v mém srdci hodně rezonuje,“ vysvětluje Karel Dýnka, který přiznává, že nejbližší mu bylo vždy sbormistrovství.

Miroslav Potyka