Jedná se o areál Zemědělského obchodního družstva Poolšaví. Do roku 1989 na farmě fungovala, tak jako jinde, živočišná výroba. Po revoluci se od ní začalo přecházet k rostlinné, a dnes tam zbyl jeden jediný chovatel krav. „Zbytek je volný a opuštěný, budovy jsou ve špatném stavu. Nejsem vůbec rád, že je to první věc, kterou člověk uvidí, když vjede do obce,“ je si vědom značně negativního estetického efektu starosta Veletin Josef Zemánek.

Za neutěšeným vzezřením této části vesnice stojí komplikované majetkové vztahy. Pozemky pod areálem družstva jsou sice obecní, ale budovy jsou v majetku 572 podílníků.

„Je to velký problém, co se oficiálních demoličních výměr nebo katastrálního převodu týče. Vykoupit nebo převést pozemky od tolika majitelů by bylo nesmírně finančně náročné. Obec si nemůže dovolit to zaplatit,“ konstatoval starosta Zemánek.

O získání prostoru už se zajímalo i několik soukromých investorů, jednání ale vždy ztroskotala. A když už se ten poslední z nich s družstvem dokázal domluvit, prodej obecních pozemků zamítlo zastupitelstvo. „Vznikl v něm dvojí názor. Někteří pozemky chtěli prodat, nakonec ale převážila varianta, aby si je obec nechala pro sebe a počkala, až se mezi vlastníky vyřeší podílové vztahy,“ uvedl první muž veletinského obecního úřadu.

To možný vývoj kupředu znesnadnilo. „Zamítavé stanovisko akceptujeme, bohužel se tím zablokoval nějaký posun k řešení. Dalo by se to snad obejít demoličním stavem budov. Pokud totiž kravíny skutečně začnou padat, měl by stavební úřad navrhnout jejich demolici. To by ale vyžadovalo souhlas všech vlastníků,“ upozornil na složitost situace ředitel družstva Lubomír Nedbal.

Ani někteří obyvatelé Veletin nebyli z takového rozhodnutí zastupitelstva příliš nadšení. „V každé jiné normální obci budou člověku, jenž chce investovat do takové ruiny své peníze, líbat ruce. Jen ve Veletinách je to všechno trošku jinak,“ podivil se na internetovém diskusním fóru obce jeden z jejích obyvatel.

Starosta Zemánek zůstává ohledně dalšího vývoje spíše pesimistou. „Představoval bych si průmyslové využití tohoto prostoru, ostatně je pro to určen i územním plánem. Netroufám si ale vůbec odhadnout, kdy budeme moct něco dělat. Může to být otázkou i několika desetiletí,“ uzavřel Josef Zemánek.