Právě tomuto bronzovému pokladu z Drslavic věnoval jednu kapitolu ve své knize Poolšavím cestou králů a špehýřů její autor Jiří Jilík.
„To se ví, měli jsme obrovskou radost. Takový poklad se nenajde každý den. Nacházel se na dvoře Orlovských v čísle 78, to je stavení uprostřed vesnice, na mírném návrší nad soutokem potoka Holomňa s Olšavou. Nádoba s bronzy byla objevena vprostřed krechtu v hloubce asi šedesát až pětasedmdesát centimetrů. Provedli jsme tehdy průzkum, přesili veškerou hlínu z okolí krechtu i z jeho dna a dvůr prohledali i detektorem kovů, který jsme si půjčili v Hradišti od vojáků,“ vypráví v knize archeolog Jiří Pavelčík.
Poklad podle jeho slov obnášel 483 kusů bronzových předmětů. Nejvíc bylo různě tvarovaných srpů, sto sedmdesát, dále se tam našla kopí, sekery, dýky, nože, jehlice, přívěsky, náramky, knoflíky a podobně.
„Jen málo předmětů ale bylo celých, většinou šlo o zlomky, části polámaných předmětů. Značnou část tvořila surovina, které se říká slitky. Ale byly tam i mnohé jiné předměty, u některých se nám ani nepodařilo určit, k čemu sloužily. Samozřejmě všechno to bylo pokryté měděnkou a dalo to hodně práce, než se vše ukázalo v celé kráse,“ vzpomíná Jiří Pavelčík v knize Jiřího Jilíka z roku 2019.
V Drslavicích vystavili poklad nalezený před jedenašedesáti lety:
V pondělí 26. června se v Obecním domě v Drslavicích konala přednáška o zmiňovaném bronzovém pokladu objeveném v roce 1962.
„O poutavý výklad se postaral archeolog Zdeněk Kuchař ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti, který hovořil nejenom o pokladu z Drslavic, ale také o historii obce a o dalších významných archeologických nálezech, které byly učiněny v okolí Uherského Brodu. Tyto nálezy jsou dokladem toho, jak dalece do minulosti sahají dějiny našeho regionu,“ vyjádřil se starosta Drslavic Karel Sedláček.
Tři tisíce let je dlouhá doba, píše v už zmíněné knize Poolšavím cestou králů a špehýřů Jiří Jilík.
„Osudy těch, kteří se ozbrojili bronzovými meči a dýkami a zkrášlili bronzovými náramky a sponami, nám zůstávají zastřeny oponou věků. Avšak ocitneme-li se v Drslavicích, chodíme po téže zemi jako oni a jejich šlépěje splývají s našimi. Nepropásněme tu kratičkou příležitost k životu, na jehož konci i my budeme postaveni před otázku, jaký poklad zůstavíme my svým potomkům? A jaký dar pro ně bude představovat toto dědictví,“ pokládá Jilík řečnickou otázku, na kterou si musí odpovědět každý sám za sebe.
