Co ale víme o tomto ženském amatérském sboru? Snad jen to, že má bohatý repertoár a vynalézavé aranžmá přednášených písní, obohacených o vtipné povídání. Odpověď na to, kdy a proč si dala tahle parta žen název Drmolice z Polešovic, dostanete od vedoucí sboru Dobromily Krysové: „Poprvé jsme se sešly v polovině září roku 2000 proto, aby se v krojovaném hodovém průvodu v našem městyse objevily i stárky a podstárky z minulých let. Představily jsme tenkrát hodovou písničku Polešovské drmolice šly na jarmark do Nivnice. A tak nám ty drmolice zůstaly dodnes,“ vysvětluje Krysová.

„A proč jsme drmolice?“ opakuje si otázku jedna z členek sboru Marie Ingrová. „Protože jsme ženské, které pořád něco vykládají, stále něco drmolí. Chlap, který nemá doma drmolici, je nešťastný, a ten, který ji má, musí být na ni hrdý,“ naznačila šibalsky Ingrová.

I přes nenápadné začátky se ansámbl zapsal díky zpěvu a veselému drmolení do povědomí veřejnosti na Slovácku a v Podluží. „Zpěv je nejpřirozenějším hudebním projevem člověka a zvláště sborový zpěv, který obohatíte o veselé povídání, má na posluchače silný účinek. Proto si v pásmech Prádlo, Šlapání zelí, Přadení i v připravovaném Jarmarku trochu zavzpomínáme, jak se tyto práce na dědinách kdysi dělávaly,“ vysvětluje umělecká vedoucí sboru a učitelka hudební výchovy na základní škole Ivana Vaďurová.

Amatérské zpěvačky vkládají do zpěvu srdce i duši. Mají radost ze své činnosti, potřebují ji a věří jí. Vědí, že jim i lidem písničky a veselé vyprávění něco přinášejí, chtějí je interpretovat a přenášet dál… „Nenabízíme se ani nepodbízíme. Zpíváme sobě i druhým pro radost. Nemáme plakát ani žádný propagační leták. Jen dobrou pověst. A to přece není málo,“ spíše konstatuje, než se chlubí Krysová, která stála u kolébky Drmolic.

Nestačí však mít jen chuť zpívat. Je ještě zapotřebí najít podporu na radnici a skloubit povinnosti k rodině se zkouškami a veřejnými vystoupeními. „Na obecním úřadě jsme ji našly. Scházíme se na zkouškách jednou týdně v domě s pečovatelskou službou. Středeční večer je pro každou z nás v té dnešní uspěchané době věnován písničkám a ženskému drmolení,“ halasila Krysová. Jedním dechem potvrdila, že problémem pro zpěvačky není sejít se na zkoušce. Každá z nás je ráda, že alespoň na chvilku vypadne od toho svého chlapa. On už každý dobře ví, že středa je naše a každý mužský je rád, když ta jeho ženská na veřejnosti předvede, že něco umí, a je pak na ni pyšný,“ pronesla s šibalským úsměvem Krysová.

Zpěvem a veselým vyprávěním dovedou Drmolice z Polešovic nadchnout nejen své životní partnery, ale chytnout u srdce i diváky v různých obcích na Moravě. „V loni před polešovickým vinobraním jsme si zapěly v živém vysílání Českého rozhlasu, a to z nás pak měli muži radost,“ svěřila se jedna z Drmolic Eva Míšová.