„Jde o neformální setkání z internetového fóra,“ řekl o víkendu organizátor srazu Libor Říha. „Znali jsme se jen pod přezdívkami. Chtěli jsme se osobně vidět,“ pokračoval za stálého řevu elektrického nářadí, jímž řezbáři měnili kusy dřeva na umělecká díla.

Ta na místě zůstala i po ukončení srazu. Půjde o jakési vizitky, vzpomínky na návštěvu jejich stvořitelů.

„Děláme pokaždé něco nového se dřevem, které voní. Když vidíte kus velkého klacku, zpracujete ho na sochu a ve finále je z toho něco krásného,“ sdělil řezbář Jiří Macek, jenž na jih Moravy dorazil z Ostravska.

Měl pravdu. Během několika hodin stály na Lučině výtvory lahodící oku. Z nevzhledných kmenů se najednou stala díla, jež by ozdobila každou zahradu nebo park. Mezi řezbáři se pohyboval i mužský sbor z Tvarožné Lhoty, který postupně každému z nich zazpíval a připil na zdraví.

„Je to hlavně ukázka toho, kdo co umí a jak rychle to zvládne. Čas je minimální. Hodnocení už pak necháme na rekreantech,“ oznámil Říha.

Půjde vlastně o zpětnou vazbu. Dojmy návštěvníků se objeví i v internetovém fóru, kde se řezbáři pravidelně schází. Na Lučině budou také fotky jednotlivých umělců se sochami. Každý tak může autora poznat alespoň vizuálně. Případně jej zkontaktovat, pokud by měl o jeho práci zájem. Postupně by se na jihu Moravy mohlo prostřídat až sto výtvarníků.

Sochy, které vznikly v sobotu, jsou určené pouze ke zhlédnutí. Ty další už si ale budou lidé moci koupit.

„Bude dražba,“ potvrdil organizátor. „Mohu ale říct, že pán z Budějovic dostal zakázku už nyní. Bude dělat pro zájemce z hodonínského okresu,“ prozradil vzápětí.

Co řezbář, to jiný styl. Každý má svůj rukopis.

„Je to záliba, která mě naplňuje. Vidím dřevo a už je mi jasné, že by se z něj dalo něco udělat. Stačí zahlédnout vzrostlou větev,“ vyprávěl Macek, pod jehož rukama získával obrysy ležící pes.

Jen kousek dále vyrostla hlava vousatého mnicha. „Původní kmen byl ohnutý, tak jsem se pro něj rozhodl,“ řekl Oskar Podávka, který na Lučinu přijel z Chocně.