Ačkoliv jejich tvůrce není odpůrcem importovaných hracích novot z umělých hmot, vytváří a posiluje pozici typicky českých hraček, které dětem neukazují násilí.

„Toho, bohužel, vidí dost v televizi. Nechci dětem nabízet žádné drastické motivy, ale v hračkách a společenských hrách poetiku a fantazii. Děti si přece potřebují vytvořit vlastní laskavý pohádkový svět, chtějí se bavit a hrát. Výrobci hraček by si měli uvědomit, jak významně ovlivňují psychiku kluků a holek,“ míní Kapitán.

Právě děti mohou i se svými rodiči nebo prarodiči navštívit až do 18. května Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě, kde Kapitán vystavuje na sedmdesát dřevěných hraček, společenských her a hlavolamů. „Lásku ke dřevu jsem získal v tátově dílně už jako malý kluk. Ke dřevu mě to táhlo v produktivním věku, kdy jsem pracoval jako letecký mechanik v Mesitu Uherské Hradiště. Teprve v důchodu jsem dospěl k poznání, že všechny ty dřevěné výrobky, které se zrodily v mé dílně, mají ohlas nejen u dětí, ale i jejich rodičů a prarodičů,“ svěřuje se Kapitán, který má dřevěné hračky svého dětství pořád v sobě a stále vytváří nové, které v hračkářských prodejnách nelze koupit. V jeho dílně přibývá nových nákresů, skic, přípravků, laků i barev vodou ředitelných.

Kapitánovy hračky, stavebnice, hlavolamy a společenské hry se dostávají do rukou i dětem v mnoha zemích Evropy. „Samostatné výstavy jsem měl v Praze a Hradci Králové, podílel jsem se na několika kolektivních výstavách a předváděcích akcích ve Velehradě a Hradišti, sedmkrát v Holandsku, ale také jsem se typicky českými výtvory prezentoval v Německu a Švýcarsku. Česká televize představila moje hračky v pořadech Udělej dětem hračku a Hračka v zahradě. Polytechnické stavebnice Martin a Vašek, nazvané po mých vnucích, zaujaly diváky televizního Receptáře. Obě jsou vystavené v Uherském Brodě,“ vypočítává velehradský král hraček.

Studnice jeho nápadů nevysychá. Celou řadu návrhů dřevěných hraček ukrývá šuplík jeho pracovního stolu i počítač. „Jedno přísloví říká: Pokud síla, hleďme díla. Jenže s věkem těch sil ubývá. Už několikrát jsem si říkal, že s tím truhlářským řemeslem skončím. Jenže láska ke dřevu spolu s fantazií zahálet nedá. Když při výstavách a předváděčkách vidím úsměv dětí nad mými výrobky a zápal kluků i holek pro hru a řešení hlavolamů, je to pro mne nejen hnací motor, ale i odměna,“ přiznává Kapitán.

Přečtěte si také:

FOTOGALERIE: Brodské muzeum patří dřevěným hračkám