Jalubští pamětníci vzpomínají, že v šedesátých letech 20. století fungoval v obci slovácký kroužek, který kromě jiného dožínky pořádával. Dokonce z nich existuje film, který tehdy zvítězil v celostátní soutěži. Pak ale jedinečná slavnost žní, dožatá, zanikla.

„O znovuobnovení dožínek v Jalubí se v roce 1989 zasloužila místní organizace KDU-ČSL. V prvních dvou letech byla u nás dožatá bez hospodářů,“ zavzpomínal Miroslav Kostelníček, vedoucí jalubského folklorního souboru Střešňa.

Folkloristé pak na nějaký rok převzali štafetu dožínkových oslav, ale později usoudili, že bude ku prospěchu věci pokračovat v oslavách dožaté ve spolupráci s KDU-ČSL, farností a obcí.

Devadesát minut poté, co v neděli věžní hodiny na jalubském kostele odbily poledne, začala v Jalubí oslava sklizně pšeničky zlaté. Krojovaná chasa vyrazila od kulturního domu na čele s hotařem Michalem Horákem k manželům Haně a Tomáši Achillesovým, kteří při letošních dožínkách vzali na sebe role hospodářů.

„Hospodáři milí, přicházíme k vám v tuto přeradostnou chvíli, abychom vám oznámili, že letošní žně jsme šťastně ukončili a bohatou úrodu z polí sklidili,“ recitoval hotař Michal Horák před domem manželů Achillesových.

Pak zajuchal a rozezpíval chasu písní Pres zelené žitečko. Po písničce podal jeden ze sekáčů nejprve hospodáři a pak také hospodyni kubaňu s vínem, aby jej ochutnali.

Po tanečním sólu pro hospodáře a hospodyni zamířila dožínková chasa s atributem dožaté, věncem z obilních klasů a květin, k děkovné mši svaté do místního kostela sv. Jana Křtitele, aby spolu s knězem P. Mgr. Pawlem Bilinskim a věřícími občany poděkovala Bohu za letošní úrodu. Po bohoslužbě následovala dožínková veselice.

Jalubské dožínky, to nebylo jenom ukončení sklizně zlatého obilí kombajny nebo kosami na záhumencích, ale také ukázka starých dožínkových obyčejů a dožínkové veselice.