Dopisy otci: tátovi napsal šéfredaktor Martin Nevyjel

Ahoj tati,

toto je můj první dopis pro tebe. Aspoň myslím, že jsem ti nikdy, ani jako malé dítě, žádný nenapsal. 

Když jsme se rozhodli spustit seriál Dopisů otci v našich novinách, tak jsem si říkal, že to musím napravit. Je spousta věcí, které bych ti chtěl říct, ale ono mi to nejde tak, jak když mluvím s mámou.

Možná je to proto, že jsme stejné povahy, jak máma s oblibou říká, a tak se namísto pohodového povídání u kafíčka na chatě přeme kvůli nějaké blbosti. Ale to jsou všechno jen malé věci.

Když se mne totiž kolegyně zeptala, o čem by měl takový dopis otci být, tak jsem jí řekl: „O zážitcích. Třeba o tom nejkrásnějším, který se ti vybaví, když řekneš táta.“

A víš, tati, který je to pro mne? Ten rybářský. Vzpomínám si, jak jsem šel poprvé na ryby s vlastní povolenkou. Bylo mi tak sedm osm let, když si mne probudil ve čtyři ráno, oblekl mne do teplých kalhot, svetru a navlekl na mne dospělácký „vaťák“.

Jeli jsme na kapry na slepé rameno do Uherského Ostrohu. Byla tam strašná zima, seděli jsme v mokré trávě pod velkým stromem, z kterého mi kapalo za krk. A když vycházelo ranní sluníčko, přišel můj první záběr a já vytáhl kapra. Byl malý, asi i trochu podmírový, ale ty si viděl, že mám strašnou radost a jsem na úlovek neskutečně pyšný, tak si jej přes všechny svoje zásady vzal, zapsal mi jej do povolenky a jeli jsme s ním domů za mámou. To je můj nejkrásnější tatínkovsko-synovský zážitek.       

Martin Nevyjel, šéfredaktor