Stáří usedlosti přitom není tak těžké zjistit. Rok jejího původu, 1763, je totiž nepřehlédnutelně vyrytý ve trámu nad pracovním prostorem kuchyně, té, která několikrát do roka slouží svému účelu i 255 let po svém postavení.

Právě v sobotu 9. června totiž v tamní peci spatřilo světlo světa 47 kilových bochníků.

„Letos jsme s kmínem, solí a vodou mísili těsto z mouky žitné a pšeničné. Další už o půl páté ráno roztápěli pec,“ prozradil Petr Šimčík.

Teplota pece je podle něj velmi důležitá.

Zjišťují ji tak, že počkají, až jsou její stěny rozpálené do běla.

„Pak postupujeme tak, jako předchozí generace. Upečeme na zkoušku malý kousek chleba, takzvaný podplameňák. Pokud se spálí do pěti minut, je pec přehřátá. Pokud se pod chlebem nic nestane, je rozpálená málo,“ dodává Šimčík s tím, že maximálně dovnitř nasázejí najednou dvanáct bochníků.

Také letos se po nich doslova zaprášilo. Se sádlem a cibulí, či škvarky, šly, jako každý rok, na odbyt bleskovým tempem. Inu, receptury našich prapředků…