Na pěti hektarech mu už dvanáctým rokem rostou jabloně, letos by měla přijít také první úroda švestek. Poznáte ale vůbec rozdíl mezi jablkem od Ksiazkiewicze a „nebio“ farmáře? „Bio ovoce je určitě chutnější. Není ošetřeno osmi až deseti chemickými postřiky jako to klasické ze supermarketu,“ vysvětluje podnikatel z Kunovic.

Při bio hospodaření totiž nemůže užívat žádné chemické prostředky, umělá hnojiva a další necertifikované přípravky. A to si vybírá svou daň při sklizni. „Rozhodně nedosahujeme tak vysoké produkce, jako kdybychom stromy chemicky ošetřovali. Jsou více napadeny škůdci a chorobami, jež poškozují plody. Někdy nemusí být z úrody vůbec nic. Proto bývají biovýrobky o něco dražší než ty klasické. Ale ne závratně. Asi o deset až dvacet procent. To nejvýraznější zdražení se navíc děje až v obchodě,“ tvrdí Ksiazkiewicz.

Kontroly jsou přísné a jakékoliv porušení by znamenalo ztrátu licence. Dokonce i samotné stromy jsou speciálního původu. „Pokud chceme v našem sadu vysadit nový strom, nemůžeme ho koupit v normálním obchodě, ale pouze u bio pěstitele,“ dodává Ksiazkiewicz. Se škůdci pak bojuje chovem jejich přirozených predátorů. Existují i přípravky na bázi rostlinných výluhů, které nezvané hosty ze stromořadí vypudí.

Právě v těchto dnech se na trávě pod stromy začínají kupit zelené bedny s dozrálými jablky. Úroda, jejíž velká část poputuje do hostětínské moštárny. Tam z ní vyrobí bio šťávu. „Švestky letos ještě moc nezarodily, do příštích let ale plánujeme výrobu vlastní bio slivovice. Nevím totiž v širokém okolí o nikom, kdo by bio likéry nabízel. Jednalo by se ale spíše o nabídku pro hosty našeho agropenzionu,“ říká jeden z šestaosmdesáti rolníků, kteří na území uherskohradišťského okresu provozují ekologické zemědělství.
Biozemědělci v regionu obhospodařují bezmála jedenáct a půl tisíce hektarů půdy. V naprosté většině jde o louky a pastviny. „V systému ekologického hospodaření dále na území okresu evidujeme 1600 hektarů orné půdy, 225 hektarů sadů a 3 hektary zeleniny. Osobně jsem vděčný za každý hektar, který není stříkaný a trávený,“ uvádí ředitel bělokarpatského regionálního centra celorepublikového Svazu ekologických zemědělců Milan Drgáč.

Právě ten byl pravděpodobně prvním biohospodářem na Uherskohradišťsku. S ekologickými aktivitami začínal na pastvinách kolem Starého Hrozenkova už v roce 1989. „Rozmach bio produkce u nás nastal v polovině devadesátých let, ale spotřebitelský boom přišel až v posledních čtyřech pěti letech,“ informuje Drgáč.

Podle něj je ale Česká republika, co se bio gramotnosti týče, stále pozadu za vyspělým západem. „Ve Švýcarsku nebo Dánsku lidé úplně jinak hledí na své zdraví. Tam bio výrobky doslova vyžadují. To my si raději koupíme plazmovou televizi nebo CD přehrávač místo kvalitního chleba. Jde o to nacpat si žaludek za co nejméně peněz,“ podotýká ředitel Drgáč s tím, že množství bioprodukce u nás přece jen každoročně mírně stoupá.