Tento všeobecně známý pedagog, který učil na Gymnáziu Uherské Hradiště, posléze také na pedagogické fakultě a Janáčkové akademii v Brně, poskytl Slováckému deníku exkluzivní rozhovor.

Která scénka vás na festivalu nejvíce zaujala?
Pochvalu si zaslouží každý soubor, který se na divadelním festivalu, nesoucím název Žebřiňák, představil. Hold si zaslouží soubor z hradišťské základní umělecké školy s názvem Dohráli jsme, který v režii učitelky Hany Nemravové nastudoval scénku se shakespearovskou tematikou Shake bar D. Po skončení jejich představení jsem si řekl, že tenhle ansámbl má šanci na přímý postup do národního kola v Trutnově.

Jak se ti malí herci zhostili svých rolí?
Letos snad poprvé jsme na festivalu hodnotili možnosti a hranice dětského herectví. Jsem toho názoru, že děti zůstávají dětmi a snaží se vyprávět ty příběhy, ať jsou už z koše pověstí, povídek či básnických děl, po svém. V tom zůstává to jejich dětství, kterého si cením. V rozhovorech, které vedla porota s vedoucími souborů, jsem musel ty lidi nadšené pro práci s dětmi jenom chválit.

Můžete se pustit také do kritiky?
Ta se ale netýká tohoto festivalu, který byl po všech stránkách výborně připraven. Na adresu divadelních učilišť bych chtěl říct, že málo pracují s učiteli. Vždyť na tomto klání jsou většinou lidé, kteří nejsou profesionálně připravováni pro práci s dětmi. A přesto ti, s nimiž jsem se zde setkal, jsou velkými nadšenci, kteří touží s dětmi pracovat. Byla tady například jedna paní učitelka, která už deset let pracuje s dětmi a pro děti a ta není odborně vyškolená. Je škoda, že ona, ale i ti ostatní, nedostanou pomoc od odborných pracovišť, které se profesionálně zaobírají divadelní tvorbou s dětmi. To zaostření na adresu divadelních učilišť jsem si skutečně nemohl odpustit.

Čtěte také:

Dětské divadelní soubory soutěžily ve Véskách