„Tady u nás v Hradišti je jeho tvorba známá. Několikrát jsme pořádali jeho autorské výstavy. Dnes je tu ke zhlédnutí jeho dílo v malém průřezu, protože i do velké Galerie Slováckého muzea se vleze jen zlomek tvorby Tomáše Měšťánka,“ uvedla kurátorka výstavy Milada Frolcová.

K vidění je tam podle jejích slov kolem 110 obrazů ze všech období jeho tvorby, včetně několika Měšťánkových autoportrétů.

Měšťánkovy obrazy přiblížil na vernisáži jeho dávný přítel, herec, dramatik, režisér a pedagog Arnošt Goldflam.

„Poznal jsem ho před mnoha lety. Působil dojmem rozervance. Hodně toho prožil. Měl éru alkoholickou, sportovní, měl éru, kdy se výhradně věnoval tvorbě. Maloval osoby, které uchopil a po svém ztvárnil v podobě jejich jejich nitra,“ řekl Arnošt Goldflam.

Historické výročí kostela v Dolním Němčí přijel oslavit i biskup původem ze Strání
Výročí kostela v Dolním Němčí přijel oslavit i biskup původem ze Strání

V jejich tvářích byly podle něj namalovány jejich duše. Jejich zážitky z toho, co prožili byly v jejich tvářích vepsány. Dílo Tomáše Měšťánka je podle Goldflama do dneška nedoceněno.

„Není to harmonizující pohled na svět, ale pohled na svět jaký je. Na těch obrazech je vidět ta krize těch lidí a ta trýzeň Tomáše Měšťánka. Závidím mu, že byl schopen to všechno zobrazit a zároveň se za celou tu dobu nezbláznit, protože ta jeho díla jsou, jako by to do těch obrazů ryl,“ poznamenal Arnošt Goldflam s tím, že vzápětí poděkoval Tomášovu Andělu, manželce Nadi Měšťánkové.

O zážitcích z Měšťánkových bohémských časů, které malíře formovaly a do jisté míry odhalovaly podhoubí jeho tvorby, promluvil jeden z jejich účastníků, Jiří Hastík.

„Bývalo to veliké, nikdo nevěděl jak dopadne večer, jak dopadne ráno, jak dopadnou následující dny. V Olomouci se kolem Jiřího Stejskala vytvořila skupina posledních bohémů, kteří, řekl bych, dnes už nejsou,“ líčil Jiří Hastík mladická léta.

Svatomartinská husa
Svatomartinské husy? Přečtěte si, kde a za kolik je pořídíte na Slovácku

Základní sestavu tvořil Jiří Stejskal, Tomáš Měšťánek, sochař Lubomír Macháň, boxer mezinárodního významu Rosťa Osička a čas od času se prý přidávali jiní. Obvykle se začínalo hned ráno, nejčastěji ve Stejskalově ateliéru.

„Vytvořila se skupina nomádů dnů i nocí, od hospody k hospodě, od vinárny k vinárně. Tato skupina měla neuvěřitelné cítění žít se všemi. Někdy to tažení začalo v pěti lidech a končilo ve dvaceti. Byli tam lidé nejrůznějších profesní i sexuální orientace, prostě to, co život dal. Tomáš i Stejskal měli mimořádnou schopnost tyto věci přetavit a hospoda byla velkým kulturně sociálním fenoménem, který bohužel dnes upadá. Kdysi představovala jakési svědomí národa,“ dodal Jiří Hastík závěrem.

Tomáš Měšťánek (1951–2021) byl malířem – figuralistou, který se orientoval na výrazové pojetí malby, založeném na smyslovém přístupu k tématu, tvarové modifikaci a uvolněném malířském způsobu práce. Stavěl na skutečném prožitku a obsahovosti, syrovosti námětů, nikdy nic neidealizoval. Životním a nevyčerpatelným zdrojem inspirace byla pro Tomáše Měšťánka sociální tematika, člověk a společnost, život na periférii, realita viděná z nekonvenčního úhlu. Podněty k práci nacházel prakticky všude, v každodenních rituálech, v ulicích plných konzumních reklam, kde i v davu se cítíš osamělý, na nádražích, která se stávají pomyslnou křižovatkou života i mementem… K některým tématům se často vracel (portrét i autoportrét, don Quijote, Vincent van Gogh, prokletí básníci, Franz Kafka, město, ulice, hospoda…), žádné téma nebylo ukončené, stále měl co dodat… S nadsázkou, ironií, sebeironií, sarkasmem, bez sentimentu. Dalo by se říct, že se Měšťánkova malba a kresba stala sociologickým průzkumem společnosti pomocí obrazu. Zdroj: Milada Frolcová