„Přijít před veřejnost s novou společenskou akcí, to v posledních letech vždy alespoň trochu zavání neúspěchem. Tak snad to vyjde. Protože v takovém případě neodolám a začnu trénovat na příští rok," napsal jsem tehdy do onoho osudového sloupku.

Plně jsem si důsledky takového vyjádření uvědomil až ve chvíli, kdy mi nadšeně telefonoval organizátor dálkového běhu Robert Hájek. „Vše vyšlo perfektně a druhý ročník se určitě uskuteční. Těšíme se na vás."

Jenže jak se na dvacetikilometrovou trať vedoucí od Baťova kanálu ve Starém Městě na Bunč v Chřibech řádně připravit? Vstát v září od počítače a jít přímo na startovní čáru by byla sebevražda doprovázená veřejným zesměšněním.

Začínám proto už v červnu, čtvrt roku by snad mělo na trénink stačit. Jako nejdostupnější trať se jeví asfalt podél Baťova kanálu. Napoprvé ze Starého Města doběhnu do Huštěnovic, několikrát poté už i do Babic. To není na začátek zas tak špatné, zvláště s ohledem na to, jak málo mám v posledních letech pohybu.

V jednom takovém běžeckém podvečeru potkávám na cyklostezce kamaráda Michala Hejdu, který vlastní licenci kondičního trenéra. Zrovna se vrací z projížďky Staré Město – Otrokovice a zpět. „Kup si aspoň běžecké boty, v těch sálovkách si odrovnáš nohu," haleká na mě ze sedla jízdního kola. V ten moment mi dochází, že to všechno sám zřejmě nezvládnu. Pro pomoc nechodím daleko. V posledním červnovém týdnu už vybíhám do polí a luk pod dohledem mého nového osobního trenéra.

Nejdeme ale hned zezačátku sbírat kilometry. K mému velkému překvapení se po obligátním protažení nejdříve potřebuji naučit správně běhat. Má k tomu posloužit sumář cviků označovaný jako atletická abeceda. „Ta slouží k zafixování správných běžeckých pohybů, aby technika běhu byla co nejekonomičtější. Nejde jen bezhlavě střídat nohu přes nohu," snaží se mi Michal Hejda vštěpovat základy správného pohybu. Lifting, skipping, předkopávání a jejich kombinace. Měkké prošlapávání chodidel se střídá s rychlým zvedáním kolen až nad pas. Úplná legrace to není. Špičky chodidel mi směřují do stran, pohyb rukou je špatný. „Musíš to zkoušet, zkoušet, zkoušet. Celé tělo by mělo jít rovně dopředu," instruuje mě kouč.

Po čtvrthodině abecedy je bleděmodré tričko s logem Deníku durch propocené a nohy ztuhlé. Stojíme na hranici Starého Města s Uherským Hradištěm a jdeme zdolat kolečko železniční most přes Moravu – Kunovský jez a po druhém břehu slováckého veletoku zpět. Vysněnou metou je zaběhnout trasu o délce asi čtyř a půl kilometru bez zastavení.

To ale není absolutně možné. Ne snad, že by mně nohy či plíce vypovídaly službu. Je mně špatně od žaludku. Na dotaz, co a kdy jsem jedl, odpovídám, že jsem si dal jedno balení tvarůžků hodinu a půl před startem. Právě olomoucké syrečky jsou příčinou mého špatného výkonu. „Zkus si příště vybrat potravu, která organismus příliš nezatíží a dodá mu energii. Ideální by mohl být třeba banán. Tenisté jej běžně uzobávají i mezi jednotlivými gemy," radí mi trenér, když doběhneme po několika nutných zastávkách do pomyslného cíle.

Prozatím to tedy na žádné trhání rekordů nevypadá. Neumím se ani najíst tak, abych uběhl pár kilometrů v kuse bez nutkání na zvracení. Problém, který mě brzdí, není v nohách, plicích ani hlavě, ale v žaludku. Zkusím tedy pro příště stravu před výkonem vhodně upravit. Zároveň si mám nastudovat něco o sacharidové superkompenzaci, mně prozatím neznámé metodě. Možná ji použijeme. Zapojit budu muset i hodně vůle a přemlouvání. Aby měl celý proces smysl a můj výkon se neustále zlepšoval, je potřeba trénovat třikrát týdně. Přinejhorším to kdykoliv můžu vzdát. Ale to mi mužská ješitnost snad nedovolí.

Pokračování za 14 dnů

O co jde?

Redaktor Slováckého deníku se rozhodl absolvovat letošní Velkomoravský půlmaraton. Charitativní závod se uskuteční v sobotu 22. září, jeho dvacetikilometrová trasa vede od ovocného sadu u Baťova kanálu za staroměstskou obchodní zónou na lesní penzion Bunč v Chřibech, a to s bezmála půlkilometrovým převýšením. Každých čtrnáct dní sledujeme, jak se příprava na takový podnik daří běžci, jehož dosavadní maximum činilo 1500 metrů v gymnaziálních hodinách tělocviku.