Zlatá svatba – 50 let společného života v manželství
Smaragdová svatba – 55 let
Diamantová svatba – 60 let
Platinová svatba – 70 let

„Vzpomínám si, že tehdy ještě neměla Kostelní ulice asfaltovou silnici, a tak i svatební průvod musel pochodovat kolejemi v blátivé cestě. Navíc večer u Grebeňů hořelo, a proto v dědině vypli elektřinu. Doma propukl zmatek, dvě hodiny jsme zůstali při svíčkách, které jsme museli shánět po sousedech," vzpomíná Marie Ježková s úsměvem.

Po svatbě přišly děti, Ludmila, Maruška, Ludvík a nakonec ještě přijali za vlastního Františka.

Při práci v místním zemědělském družstvu Javořina a výchově dětí zvládala Marie Ježková od roku 1966 navíc folklorní aktivity s národopisným krúžkem Dolněmčan. Jeho členové proto nemohli chybět ani při její diamantové svatbě, stejně tak, jako ženský pěvecký sbor Tetičky, mužský pěvecký sbor Dolněmčané, dechová kapela Dolněmčanská pětka i folklorní soubor Dolněmčánek s cimbálovou muzikou Šáteček.

Součástí oslavy šedesátiletého jubilea byla také slavnostní mše v místním kostele svatých Filipa a Jakuba, kterou sloužil páter Petr Hofírek. Na rozdíl od svatby v roce 1955, kdy šel svatební průvod pěšky, vezly letos svatebčany z kostela osobní auta. „Zatahování se sice nekonalo, ale Tetičky udělaly při oslavě pořádně veselo, když recitovaly zbásněné častušky o mém životě. Dokonce přinesly koláč, do kterého se házelo za říkání družice a družby, tak jak to dřív bývalo," popisuje svou diamantovou svatbu Marie Ježková a dodává, že se téměř stovka přítomných, včetně devíti vnuků a sedmi pravnoučat bavila dlouho do noci.

„Mám z toho dobrý dojem, asi nás mají lidé rádi," naznačuje oslavenkyně závěrem. A jak těch šedesát roků spolu manželé Ježkovi vydrželi? „Někdy je chlap k sežrání a jindy na zabití, ale jak je vidět, přežili jsme to. Nejdůležitější, aby vztah vydržel, je nepřestat spolu mluvit. Pravda, my dva jsme těch dnů, kdy byla tichá domácnost, moc neměli," přiznává Marie Ježková na závěr.