Děti týden na chalupě u tetiček prožily, ne odžily

Jaký bude? Pro dvacet chlapců a děvčat, kteří jej mají strávit v přírodním a kulturně-historickém areálu Parku Rochus na letním příměstském táboře s názvem Moje Slovácko aneb U tetiček na dědině, jistě dalším z nezapomenutelných.

Na táboře v duchu slováckých tradic se organizačně podílí Region Slovácko, Park Rochus, Dům dětí a mládeže Šikula a Informační centrum pro mládež prostřednictvím Klubu přátel ICM.

Uherskohradišťský Park Rochus a chalupa z Boršic v něm jsou už šestým rokem pro kluky a holky tím nejlepším zázemím pro příměstský tábor. Role tetiček, tedy vedoucích, se v předposledním červencovém týdnu ujaly Jaroslava Krmela Vacková, Kateřina Šáchová a Irena Pořízková, které připravují pro malé táborníky bohatý program. Jeho náplň a zábava dětí rozhodně nepatřily do propadliště dějin.

Sotva projdu branou Skanzenu Rochus, slyším smích malých táborníků. Část jich na louce před malebnou chalupou z Boršic, která je středobodem týdenního programu u tetiček, zasvěcuje osvětimanská sochařka Jana Omelková do tajů tvorby misek, talířků či figurek z keramické hlíny.

Buchlovské noci bavily i s omezením: stovky návštěvníků, tajemno a ohně

„Dávám jim při tvorbě volné pole působnosti. Jen ať si zkusí svýma ručkama s keramickou hlínou pracovat,“ říká sochařka a jde radit dvěma hošíkům, jak z hlíny vyválet pláty a z nich pak tvořit vázičku nebo misku.

O kus dál, v dřevěné břestecké stodole z 19. století, zkouší děti pod vedením tetičky Jaroslavy Krmely Vackové výrobu nepálených cihel neboli kotovic či vepřovic.

„Nepálená hlína bývala kdysi na dědinách tradičním stavebním materiálem. Se zvyšujícím se zájmem o ekologické a zdravé bydlení se znovu dostává do popředí zájmu – i když v novém kabátě. Do jílovité hlíny, kterou míchám, přidávají děti slaměnou řezanku a podle potřeby vodu. Ve formách pak tvarují cihly,“ vysvětluje tetička Jaroslava.

Po chvilce oddechu jde s malými táborníky obracet a nahrabovat seno a mezi tím vypráví, jak si děti s tetičkami pekly chleba ve venkovní hliněné peci, jak si za dohledu kováře ukovaly podkovičku nebo srdíčko, jak se starají o kočičky, dvě kozičky, čtyři kachny a dva králíky.

„Ačkoliv počasí je moc teplé a hezké, dětem koupání nechybí. Raději jsme si s paní Soňou vyšlápli ke kapli Rochus, u níž nám povídala o historii malého svatostánku. Na příměstském táboře u tetiček nemají děti na nudu čas,“ řekne s pousmáním hlavní vedoucí tábora Jaroslava Krmela Vacková.