„Letní prázdniny jsou dlouhé a pro rodiče dětí asi nejhorším obdobím. A tak letní příměstské tábory U tetiček na dědině, na jejichž organizaci se už pátým rokem podílejí Region Slovácko, Park Rochus, Dům dětí a mládeže Šikula spolu s Informačním centrem pro mládež prostřednictvím Klubu přátel ICM jsou prázdninová klasika,“ sdělila Veronika Friedlová z Regionu Slovácko, ale také jedna ze čtyř „tetiček“. Souhlasně jí přikyvují ty tři další - Lucie Měrková, Tereza Kremplová a Adéla Stehlíková.

Středobodem čtyřdenního táborového dění ve druhém červencovém týdnu, a nebude tomu jinak v dalších sedmi dalších prázdninových týdnech, byla malebná boršická chalupa, k níž neodmyslitelně patří chlívek pro kozy, hnojiště, vůz, mlátička či kadibudka se srdíčkem vyřezaným do dveří.

Na příměstský tábor jako do školy

Ne každá rodina si může pro svou ratolest dražší tábor dovolit, takže alternativou je třeba tábor příměstský U tetiček na dědině, který funguje jako škola.

„Ráno od sedmi do devíti hodin rodiče odvezli své děti ke správní budově Parku Rochus a odpoledne si je tam po 15. hodině vyzvedli. V ceně pobytu byl zahrnut oběd, přivezený z kuchyně pana Hrabce, ale také svačinky, které jim tetičky připravily,“ poznamenala Veronika Friedlová. A jaká byla další výhoda příměstského tábora? Byl totiž vhodný pro děti, které se ještě na delší pobyt na táboře necítí nebo jsou příliš malé.

„Na táboře u tetiček jsme se sedmiletou sestrou Antonínkou už poněkolikáté a opět jsme tu byly moc spokojené. Zbytek prázdnin budeme trávit u hradišťské babičky Libuše Hejdové“ svěřila se plynulou češtinou Klára Hejdová (11), žijící s Toničkou a svými rodiči, rodáky z Česka, v belgickém Bruselu.

První turnus tábora U tetiček probíhal, a v dalších týdnech tomu nebude jinak, v duchu slováckých tradic a řemesel. „Přiblížil dětem život na venkově za dob našich babiček, život bez moderních technologií, internetu a chytrých telefonů. Ale na tyto výdobytky moderní doby si na táboře stejně nikdo ani nevzpomenul a malí táborníci si užívali radosti z maličkostí. Třeba z chůze na chůdách, praní na valše, cvrnkání kuliček, odpolední siesty na půdě v seně, ze sběru léčivek, z nichž si uvařili čaj a sirup,“ dala nahlédnout do dění na táboře Lenka Kodrlová, vedoucí hradišťského informačního centra pro mládež.