Teplé a slunečné sobotní odpoledne rozehrálo svou symfonii pro pět set dětí a jejich nejbližších příbuzných u bývalého velehradského kláštera. Malí cestovatelé tam nasedli do jakéhosi časoletu a pomyslně se jím přemístili do roku 1247. Na bezmála čtyřkilometrové stezce prošli zahradou někdejšího cisterciáckého kláštera, který byl tenkrát obehnán třímetrovými hradbami s padacím mostem. „Dnes děti do klášterní zahrady vstoupily po úzkém mostku přes potok Salaška a v klášterním skriptoriu přepisovaly brkem jeden z krátkých textů velehradských mnichů,“ uvedla Ivana Zůbková, jedna z organizátorek Putování s časem. Jeho režiséry byly Obecní úřad Velehrad, Kruh přátel při tamní základní škole a Dům dětí a mládeže Šikula Uherské Hradiště.

U klášterního sklepa, z něhož tajná chodba prý vedla až na Buchlov, byla mincovna, v níž si kluci a holky mohly vyrobit zlaťáčky. Při putování časem se pak zastavily v klášterním rajském dvoře, do jehož mnišské studny přinášely ze Salašky vodu. V kuchyni sídla řeholníků zase pekly placky z těsta a vody. Protože byl někdejší klášter s kostelem vystaven v močálovité krajině, přepravovali převozníci školáky na loďkách přes rybník, kde na ně čekaly další úkoly.
Putování časem se zúčastnily nejen děti z Velehradu, Modré a Salaše, ale i z Tupes, Zlechova, Starého Města a Uherského Hradiště. „Byla to moc pěkná, poučná a zároveň i tvořivá akce. Po té dobrodružné cestě, na niž pořadatelé vybavili kluky a holky malými mošničkami, do nichž si ukládali to, co si na jednotlivých staništích vyrobili, se zase šťastně vrátili do naší doby,“ okomentovaly zdařilou velehradskou akci hradišťské maminky, Jana Petrželková a Ivana Králová.

Tupeští skauti připomenuli v neděli odpoledne Den dětí rovněž akcí, která nesla název Putování časem. Déšť však pořadatele, děti a jejich rodiče zahnal do rekonstruované školní tělocvičny. „Sto padesát dětí, které se nenechaly deštěm odradit, si v tělocvičně přišlo na své. Čekalo je tu kupříkladu setkání s řeckým filozofem, s čínskou kuchyní, s egyptskou sfingou či se středověkými princeznami,“ prozradil vedoucí skautského oddílu a starosta Tupes Oldřich Vávra.

A protože peníze jsou až na prvním místě, přepravovaly děti po překližce kovové mince pomocí magnetu nebo je skládaly do víčka na vodní hladině. Zvítězil ten ze soutěžní dvojice, jehož víčko se udrželo na hladině nejdéle. „Moc se nám soutěže líbily. Jen mě mrzí, že se mi nedařilo jíst rýži pomocí špejlí,“ smutnila šestiletá Vaneska Belantová.

Čtěte také:

názor Zdeňka Skaličky Ve jménu dítěte…