Jeho exponáty návštěvníkům ukázaly, jaké modely aut jezdily po silnicích nebo v průběhu druhé poloviny 20. století, jaké stroje pracovaly na stavbách a v zemědělství, ale také s jak skromnými hračkami proti těm dnešním si tenkrát hrávali kluci a holky.

Sběratelskou vášeň u něj vzbudila jeho maminka, která má ve své sbírce několik stovek gumových, plastových a celuloidových panenek a historických hraček. „K nejstarším hračkám mé mámy patří panenka od Armand Marseille, která byla vyrobena před více než sto lety. Dostala ji jako dítě k Vánocům. Podobnou panenku měla v rukou malá dívenka na potápějícím se Titaniku," pootevírá dveře do matčiny sbírky David Kotásek.

Hračky z jeho dětství se nezachovaly

S uzarděním přiznává, že z jeho dětství se ale dochovaly hračky, že by je bylo možné na prstech jedné ruky spočítat. „Byl to třeba plastový parník nebo kačenka, která byla zavěšena nad mojí postýlkou. Součástí mé sbírky je jen proto, že jsem na ni nedosáhl rukama. Maminka tvrdí, že na hračky jsem byl ras," svěřuje se s pousmáním. Dává k dobru, že ani dřevěný koníček, jeho nejmilejší hračka, se po něm nezachovala, ale do sbírky si koníka koupil.

Součástí jeho sbírky jsou zmenšeniny historických vozů, automobily značek Škoda, Tatra, BMW, Žiguli, Lada, Porsche, Mercedes či Trabant. V Davidově sbírce nechybí ani autíčka, kterým se dříve mezi kluky neřeklo jinak než angličáky. Prodávaly se v obalech připomínajících sirky – odtud název Matchbox.

„K mým nestarším exponátům patří plechová sada zemědělských strojů od Kowaku. Mám nejrůznější druhy plastových, kovových a bakelitových autobusů, sanitek, sklápěček, domíchávačů a cisteren od různých výrobců. Srdcovkou je pro mě Tatra vyklápěčka," svěřuje se sběratel.

Ve sbírce má třeba i švihadlo a céčka

K jeho velmi oblíbeným autíčkům patří Škoda 1203. Podařilo se mu jich „ulovit" v různých barvách víc než čítá jedna série. „Ani jednu „dvanáctsettrojku" neprodám a nevyměním. Ve sbírce mám hodně aut v původních krabicích. Hrdý jsem na jeřáby, traktory, céčka, včelku Máju, ale i na švihadlo, přes něj hopsala jako dítě moje máma," říká nadšeně David Kotásek.

Své hračky se rozhodl vystavovat proto, aby v dětech podnítil tvořivost a zájem o techniku i minulost. Tedy o něco, co tu před půl století bylo, co se osvědčilo a s čím si dlouhé hodiny, dny a roky hrávaly tehdejší děti.