„V mém útlém dětství rozpoznali můj talent prozíraví rodičové. Mou tvorbou bylo neustálé čmáráním po ubruse, ale ta výtvarná dílka se nezachovala,“ svěřuje se s pousmáním sedmadvacetiletá Veronika Daňková z Modré, vystudovaná grafička a animátorka. Aby rodiče ukočírovali jejího tvořivého ducha, přihlásili ji na Základní uměleckou školu v Uherském Hradišti.

„Ve dvanácti letech jsem měla jasno, na kterou střední školu zamířím poté, co opustím lavice devítiletky. Zvolila jsem si studium obor propagačního výtvarnictví a grafiky na Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti,“ vzpomíná Veronika, v jejíchž stopách se vydala i její mladší sestra, která také zamířila studovat na „umprumku“. Mladá průbojnost vedla Veroniku od dvanácti let vlastní cestou. Byla o ní přesvědčena, že je správná, a tou že půjde, ať se děje, co se děje. Byla to cesta zrání.

„Jsem toho názoru, že mnoho lidí si vůbec svoji tvořivost neuvědomuje a myslí si, že oblast umění je vyhrazena jen určitému úzkému okruhu zvlášť nadaných lidí, a uspokojí se jen s pasivním vnímáním, a to nejen ke škodě své, ale i okolí,“ snaží se přesvědčit Veronika, která ani po maturitě nezapochybovala o další cestě za uměním. Absolvovala obor animovaná filmová tvorba na Vyšší odborné škole filmové ve Zlíně a úspěšně také dokončila bakalářské studium na katedře animace zlínské Univerzity Tomáše Bati.

„Malba, která mě nejvíce naplňuje, ale také fotografování, jsou pro mě relaxací a dělají mi radost. Tvorba pro mě znamená vytvoření si vlastního světa, který odpovídá mé momentální náladě,“ zní vyznání mladé výtvarnice z Modré. Podotkne, že se snaží zachytit a uchovat rozmanitosti tohoto světa, ale je také fascinována světem snů a iluzí.

Ty se ale nepromítají do jejích černobílých originálních perokreseb, které jsou jednoznačně a nerozlučně spjaty právě s její rodnou obcí a sousedním Velehradem a v současné době zdobí tamní Galerii poutní prodejny Velehradského domu svatého Cyrila a Metoděje. „Perokresba nebyla nikdy mou prioritou. Na tuto cestu mě přivedli rodiče, kterým se kresba tuší líbí. Já se raději věnuji olejomalbě s tematikou květin,“ přiznává mladá malířka, která se svými obrazy prezentovala na několika výstavách v České republice.

„S galerii Ratolest momentálně vystavuji mé olejomalby v kavárně Pod Hodinami v Brně a zúčastním se ní v prosinci plánované kolektivní výstavy na zámku ve Zlíně. Tam budu opět vystavovat olejomalby,“ naznačuje své výstavní aktivity Daňková. Prozrazuje, že letos vystavovala své obrazy v Lašském muzeu v Kopřivnici, v Café 09 v Moravské zemské knihovně v Brně, v brněnském Savoy Coffee a ve velmožském paláci Archeoskanzenu Modrá.

„Tam jsem se prezentovala čtyřiceti obrazy s rostlinnými motivy. Vloni jsem si předsevzala, že se jako rodačka z Modré budu alespoň jednou ročně prezentovat svými obrazy a fotografiemi v tamním skanzenu,“ svěřuje se Veronika, pro niž je malování a fotografování relaxací i radostí ze života.