Líbí se vám v Uherském Hradišti?
Město je krásné. Vypadá daleko tradičněji než Zlín, kde jsem byl v červnu. Ten vypadá hodně komunisticky. V Hradišti je krásná historická architektura. Sedí mi atmosféra, starají se o mě dobře. Nicméně festival ve Zlíně se mi líbil. Dosud jsem v České republice nikdy nebyl, přestože jsem třeba svůj film Nedělňátka uváděl po celém světě. A teď jsem tady během jednoho léta dvakrát.

Co se vám vybaví, když se řekne Česká republika?
Samozřejmě vím, že máte silnou hokejovou reprezentaci (smích). Znám Miloše Formana a Jana Němce. S druhým zmíněným to byla příjemná setkání. Bohužel se mu později přestalo dařit. Od Miloše Formana se mi líbí filmy Hoří, má panenko a Přelet nad kukaččím hnízdem. A vlastně všechny filmy, které natočil ve Spojených státech.

Jaký máte na Filmovce program?
Uvádím filmy, které jsem natočil už před léty. Je to zvláštní, po tolika letech. Těším se na publikum. Díky časovému odstupu můžu o svých dílech mluvit otevřeněji. Už k filmům nemám silný vztah. Je to zajímavý pocit.



Téměř každý vás zná jako syna Ingmara Bergmana. Jak byste svého otce porovnal s Janem Troellem?
Jsou to úplně odlišní filmoví tvůrci. Jan Troell natočil daleko méně filmů než můj otec, ale má jistý druh talentu. U jeho filmů cítím daleko více emocí. Jan je více nesmělý. Hodně se stará o přírodu, zvířata, děti a celkově život kolem něj. Naopak můj otec takové věci nikdy neřešil. Zajímala ho jen práce.

Jana Troella jste se na tiskové konferenci sám několikrát dotazoval…
Ano. Bylo nespravedlivé, že většina dotazů směřovala na mě a ne na Jana. Vždyť je to dost možná nejvýznamnější švédský režisér v historii. Navíc novináři se režisérů často ptají nevhodně. Nevědí, o čem režisérská práce je. Chtěl jsem jim ukázat cestu.

Zmínil jste, že pracujete na několika filmových projektech…
Aktuálně mám tři projekty. Dva z nich jsou dramata o vztazích, jedno americké, jedno švédské. Nevíme, jestli vůbec vzniknou. Jestli to budou filmy, nebo seriály. Třetí projekt je o nyní devatenáctiletém mladíkovi, který uprchl z Afghánistánu do Švédska. Dělal jsem s ním rozhovory. Vychovali ho členové Tálibánu. Neměl vodu, televizi ani telefon. Nyní už je na tom stejně jako my. Chystáme se o jeho příběhu napsat knihu.



Nyní ale pracujete jako záchranář…
Ano. O práci záchranářů jsem natočil dokument. Abych pochopil, co dělají, strávil jsem rok po jejich boku. Když jsem film dokončil, měl jsem jít dál a natočit kriminální drama. Já jsem ale o filmařinu ztratil zájem. Naopak jsem velmi toužil pracovat jako záchranář. Čtyři roky jsem na to studoval.

Proč u vás nastala taková změna?
Velmi mě zajímají rozdílné tváře společnosti. Jako záchranář vidíte její nejhorší i nejlepší části. Pracujete přímo s lidmi u nich doma. Rodíte děti. Zachraňujete životy, pomáháte. Vaše práce je nesmírně důležitá. Toto úsilí je ohromující.

Máte děti?
Ano, osmiletou dceru. Byla se mnou ve Zlíně. Nyní si užívá prázdnin. Má ráda gymnastiku, umí dokonce salto dozadu (ukazuje video na telefonu). Také ráda tančí.

Daniel Bergman se narodil 7. září 1962. Je synem slavného režiséra Ingmara Bergmana a koncertní pianistky Käbi Laretei. Ve filmu se poprvé objevil už v roce 1967. Jeho nejznámějším dílem je snímek Nedělňátka z roku 1992. Před patnácti lety natočil dokument o záchranářích Priorita. Jeho zkušenosti ho inspirovaly natolik, že se sám této profesi začal věnovat.