Takové kurzy několikrát do roka pořádají i v uherskohradišťské Knihovně Bedřicha Beneše Buchlovana. Připravuje je vedoucí služeb knihovny Dagmar Vaďurová.

Odkdy počítačové kurzy veřejnosti nabízíte?

Od února roku 2003, kdy byl odstartován národní program počítačové gramotnosti, který zajišťovalo ministerstvo informatiky. Trval asi tři roky. Zájemce jej mohl absolvovat jen jednou, avšak zdarma. I po ukončení projektu byl o něj především mezi seniory stále zájem, rozhodli jsme se proto, že uspořádáme další kurzy po vlastní linii.

Co je jejich obsahem?

Většinou jde o cyklus čtyř lekcí po hodině a půl, každá stojí účastníka stokorunu. Pořádáme je podle zájmu dvakrát až třikrát do roka. Začínáme prvotním seznámením se s počítačem. Vysvětlujeme naprosté základy typu práce s myší. Druhé setkání věnujeme obsluze textového editoru, tedy jak se píše a formátuje. Následuje hodina internetu z praktického hlediska. Absolvent by měl na něm dokázat najít potřebné informace. Poslední hodina je zaměřena na založení e-mailové schránky. Možná vám e-mail přijde jako samozřejmost, ale spousta lidí ho stále ještě nemá.

Předpokládám, že nabídky využívají převážně senioři.

Kurz je určený pro kohokoliv, ale starší lidé tvoří většinu. Chodí i osmdesátníci, a nutno ocenit, s jakým nasazením. Někdo přijde se strachem, že mu děti koupily počítač a pak ho poslaly za námi. Bát se však nemusí nikdo. Naše zásada zní, že lekce přizpůsobujeme nejpomalejším účastníkům.

Nakonec tedy probíranou látku zvládnou všichni?

Ano, snažíme se k tomu přistupovat správně. Řeknu vám osobní zkušenost. Mé mamince bude zanedlouho osmdesát a já na ni skutečně nemám v tomto ohledu trpělivost. Stejně jako mi můj syn něco dvakrát vysvětlí a pak už ho to nebaví. Ti lidé na kurzu nám pak vykládají, že to mají v rodině úplně stejně. Nevím, čím to je, ale u cizího člověka vám potom nevadí, když vysvětlujete jednu a tu samou věc pětkrát a pak to ještě zkusíte jinak. Pokud to ve finále pochopí, obejme vás obrovská radost.

Co vaši „žáci" na internetu nejvíce oceňují?

To bývá hodně různé. Neukazujeme jim pokaždé stejné věci, záleží na tom, jaká se tady sejde parta. Pokud třeba zajímá ženy vaření, projdeme si recepty. S pány se podíváme na nabídku autobazarů. Vždycky se zeptáme, jaké mají koníčky, a podle toho pracujeme. V jedné skupině třeba byli úplně nadšení z map, dostali jsme se až na katastr nemovitostí. Většině stačí úplný základ v podobě programu místního kina či divadla.