„Cukrovku mi zjistili náhodou. Ve čtrnácti letech mi po angíně vzali krev na testy a hned jsem skončila v nemocnici,“ popsala. Tehdy podle jejích slov nechápala proč, v rodině se totiž onemocnění nevyskytovalo. Dnes je přitom odkázaná na inzulínovou pumpu, která nahradila injekční aplikace.
Hlavní úlohu přitom v onemocnění podle ní sehrál stres.

„Prožívala jsem stresové období kvůli přijímacím zkouškám na střední školu. A znám spoustu podobných případů, kdy stres byl spouštěcím faktorem,“ vysvětlila. Jak sama říká, neplatí tedy, že diabetes je nemoc špatného životního stylu. „Naše rodina žije zdravě, do jídelníčku zařazujeme hodně ovoce a zeleniny,“ doplnila s tím, že přestože dodržuje potřebné záležitosti, nemoc je stejně nevyzpytatelná.

„Velkým problémem je hypoglykémie, spočívající v kritickém poklesu hladiny cukru. To může vést až k mdlobám. To se mi sice ještě nestalo, ale já třeba přestávám vnímat, jsem zmatená a podrážděná,“ naznačila rizika a dodala, že proto s sebou nosí vždy hroznový cukr nebo různé tyčinky k vyrovnání hladiny cukru.

Podle ní je také dobré, aby se o onemocnění vědělo. „Lidé z nejbližšího okolí by měli být seznámení, co diabetes obnáší. Aby mohli správně reagovat,“ upozornila. Také sama se snaží o své nemoci dozvědět co nejvíce. „Informace získávám hlavně z internetu. Ale setkání v Luhačovicích s podobně postiženými lidmi je nenahraditelné a poznali jsme zde i nové přátele,“ uvedla. Jezdí sem pravidelně, už čtyři roky i s manželem. Ten je naopak zdravý. „Jemu nemoc zjištěná nebyla, ale dočetli jsme se v nějaké deklaraci, že se člověk, který žije s diabetikem, řadí mezi diabetiky III. stupně,“ prozradili oba s lehkým pousmáním.

A co znamená diabetes pro něj? „Když jsme se seznámili, o cukrovce jsem nic nevěděl. Tehdy jsem si myslel, že je to z přemíry konzumace sladkostí,“ vypověděl Petr Židlík.

Oba se shodují, že onemocnění jim, pokud se hlídá, v životě nijak zvlášť nebrání. „Díky diabetu partnerky jsem získal návyk na pravidelnou stravu a dokonce i kázeň v životě,“ dodal s úsměvem.