close zoom_in O historii, úspěších, ale i zajímavé budoucnosti sboru si s redaktorem Slováckého deníku pohovořila jeho zakladatelka a současná vedoucí, dvaašedesátiletá Marcela Burešová z Uherského Brodu.

Už čtyřicet let se věnujete dirigentství. Proč jste se před lety rozhodla založit Comenius?

Láska k hudbě mě provází už od dětství, kdy jsem sama zpívala v několika souborech. Prvotní impulz k založení sboru ale přišel až na vysoké škole zaměřené na hudební výchovu a sborový zpěv. Po státnicích jsem nastoupila do brodské základní školy „jedničky“, kde jsem začala s malinkým sborečkem. Zanedlouho jsem přešla na školu zvanou „dvojka“, kde jsem založila první regulérní sbor. Za nějaký čas jsem ale zase musela přejít na nově postavenou školu. Tam už jsem zůstala a založila nový sbor. Z něj po několika velkých úspěších vznikl Comenius. Hodně k tomu přispěl i člen pěveckého sboru Dvořák Vladimír Polák, který mě podporoval.

Čtvrt století v čele sboru je dlouhá doba. Nečelila jste někdy nutkání svou činnost ukončit?

Krize přijdou v každém oboru. Nejtěžší ale vždy asi bylo udržet nebo znova pozvednout úroveň sboru, když zkušení členové odešli. Člověk pak kolikrát o funkčnosti sboru pochyboval nebo se mu dokonce přestával líbit. Pokaždé mě ale někdo podržel nebo přišla vzpruha v podobě úspěchu. Sama jsem se taky snažila být silná, abych problémy přestála.

Comenius dosáhl mnoha úspěchů nejen v bývalém Československu a současné České republice, ale i v zahraničí. Kterých si ceníte nejvíce?

Jeden z největších úspěchů jsme zažili v italském Salo del Garda na mezinárodní soutěži. Moc si cením i ceny z pražské mezinárodní soutěže v adventním zpívání. Zapomenout nesmím ani na mezinárodní soutěž v Olomouci Mundi Cantant s účastí nejlepších evropských sborů, ve které jsme obsadili všechny tři stříbrné příčky.

Za skvělými výsledky většinou stojí stovky hodin tvrdé práce. Je to tak i v případě Comenia?

Ano. S jednotlivými skupinami dětí zkouším každý den. Před koncerty je to ještě intenzivnější. Každoročně míváme také dvě soustředění v Luhačovicích. Práce spojené se sborem je ale daleko více. Je to nekončící kolotoč.

Práci navíc si vyžádalo i nové album, které jste pokřtili na vánočním koncertu. I když nebylo první, je pro sbor významnější než předchozí?

Určitě. Vydali jsme už asi pět cédéček, ale toto aktuální je první opravdu oficiální. Sice je to také živá nahrávka, ale už s kvalitní aparaturou a velmi dobrým zázemím. Deska byla velkým zpestřením i pro děti, které poznaly něco nového a vyzkoušely si, jak vypadá studiová práce.

Kromě převzatých písní máte v repertoáru i díla složená pro Comenius. Kdo je pro vás tvoří?

V poslední době s námi nejvíce spolupracuje brodský rodák a textař Pavel Cmíral a skladatel Jiří Toufar. Ti vytvořili například skladbu Učitel národů nebo naši „hymnu“ Černý Janek, které se vážou k Uherskému Brodu. Další skladby pro nás napsali Jiří Laburda nebo zesnulý Dalibor Spilka.

Jakým směrem se bude sbor ubírat? Chystáte nějaké změny?

Zásadní změny asi ne. Nadále se chceme zúčastňovat různých soutěží a učit se nové skladby. Pokud bude zájem, chtěli bychom se více věnovat i výchovným koncertům. Dá se říct, že ve všem vycházím z kontaktů, které jsme během let navázali. Rýsuje se i něco hodně velkého, ale neprozradím co, abych to nezakřikla.

Hodláte tedy i do dalších let setrvat ve vedení Comenia? Nebo už hledáte někoho, komu byste sbor eventuálně předala?

Po pravdě řečeno jsem vůbec nevěřila, že sbor povedu pětadvacet let. Lidi mi říkají, že by bylo dobré to dotáhnout do třicítky. Já ale nevím. Každopádně už asi vím, kdo by mě mohl vystřídat. Zájem projevila Broďanka a bývalá členka Comenia Jitka Zábojníková – Kučerová. Má chuť a už dříve mi s vedením sboru pomáhala, takže věřím, že by mohla být adekvátní náhradou.