V té době také začala vystupovat s lidovým souborem Kotulka. Když se kapela rozpadla, přidala se k vlčnovským pánům muzikantům, kteří si říkají Durancija.

„Byla jsem mladá a nezkušená, bylo od nich hezké, že mě vzali mezi sebe,“ vzpomíná Jana Vichorcová. Ty mladou umělkyni také zasvětili do tajů folklórní hudby a jejich spolupráce trvá už pět let. Společně doprovází mužský pěvecký sbor z Vlčnova a dětský soubor Vlčnovjánek. Účastní se také různých folklórních přehlídek.

„Hrát na cimbál jsem chtěla už jako dítě, proto mě mamka přihlásila do hudební školy,“ popisuje počátek svojí hudební dráhy Vichorcová. Protože měla tenkrát na cimbál ještě krátké nohy, začala se věnovat nejprve hře na klavír. Za pár let nohy mladé cimbalistky povyrostly, na hodiny se opět přihlásila a v jejich devíti letech byla přijata. Láska k lidovému umění jí zůstala. Když Jana Vichorcová zasedne za hudební nástroj, hraje si pro radost.

„Hraji zhruba hodinu denně. Dřív jsem cvičívala víc než teď, už se k tomu moc nedostanu,“ lituje cimbalistka. Lidové tóny znějí rodinným domem Vichorcových, když mladá hudebnice rozezní šedesáti kilový nástroj ve své pracovně. Avšak hudba není tím, čemu se bude Jana věnovat v příštích letech. V letošním roce úspěšně odmaturovala a po prázdninách odstartuje svoji vysokoškolskou dráhu. „Budu studovat architekturu na fakultě v Praze,“ vysvětluje. Přestože se zhlédla v oboru umění, s lítostí přiznává, že studium ji od cimbálu pravděpodobně odloučí.