Nakonec se v uherskohradišťské restauraci sešlo asi pětasedmdesát lidí.

Marie Kašíková se narodila jako desáté a nejmladší dítě svých rodičů a měla devět starších bratrů.

„Tatínek říkal, že se bude rodit tak dlouho, dokud se nenarodí holka. Ale já jsem chtěla být kluk, protože od starších bratrů jsem si užila. Když jsem byla malá a nestačila jim, neměla jsem to s nimi vůbec lehké. Ale když začali pracovat, to jsem se měla! Vždycky přijeli, a ne mamince, ale mně vozili dárky. Tak mi to vynahradili,“ vypráví vitální stařenka nad zarámovanou černobílou fotografií své rodiny, na které je vyobrazena coby dvouletá holčička. „Nejstaršímu bratrovi bylo o dvacet pět let víc, takže ten věkový odstup byl velký,“ poznamenává.

Marie Kašíková se svým manželem sice neměli děti, ale o to více byli společně aktivní v kulturním životě.

„Strýc byl ředitelem základní školy UNESCO a teta tam dlouho učila češtinu a tělocvik, dokonce i dnešního uherskohradišťského starostu Květoslava Tichavského. Velmi dlouho byli aktivní v pěveckém sboru Svatopluk, dokonce ho chvíli vedli. Ještě ve svých devadesáti letech teta organizovala zájezdy z Uherského Hradiště do brněnských divadel, dodnes si například sama vysává a uklízí. Řidičský průkaz dobrovolně odevzdala v pětaosmdesáti se slovy, že už se to nehodí, aby tak stará řídila,“ popisuje s úsměvem recept na vitalitu své stoleté tety její synovec Jindřich Dostál. (petk)

Autor: PETRA KUČEROVÁ